V tomto článku prozkoumáme dopad, který má Lejsek malý na současnou společnost. Lejsek malý je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost akademiků, profesionálů a expertů a vyvolalo širokou debatu v různých oblastech. Od svých počátků až po svůj vliv na každodenní životy lidí Lejsek malý označoval před a po ve způsobu, jakým žijeme a ve vztahu k našemu prostředí. Prostřednictvím podrobné analýzy klíčových aspektů souvisejících s Lejsek malý se budeme snažit porozumět jeho důležitosti, jeho důsledkům a možným řešením pro řešení problémů, které představuje.
![]() | |
---|---|
![]() Lejsek malý; samec | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | lejskovití (Muscicapidae) |
Rod | lejsek (Ficedula) |
Binomické jméno | |
Ficedula parva (Bechstein, 1792) | |
![]() Rozšíření lejska malého
hnízdiště
migrace
zimoviště
výskyt, původ není jasný (nehnízdí) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lejsek malý (Ficedula parva) je malý pták z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).
Způsobem pohybu a velikostí připomíná budníčka menšího (délka těla 11–12 cm, rozpětí křídel 18,5–21 cm).[2][3] Svrchu je hnědý, zespodu bělavý; nápadný je černobíle zbarvený ocas (bílé jsou strany jeho kořene). Kolem oka je tenký bílý kroužek. Dospělí samci mají na hrdlech různě velkou oranžově červenou skvrnu (snad podle věku), hlava je šedá. Samice a mladí ptáci nemají na hlavě ani šedou ani červenou barvu (pouze u samic lze ve velmi vzácných případech pozorovat malou oranžovou hrdelní skvrnu).[2]
Hnízdní areál sahá od severozápadní, střední a východní Evropy východně po jihozápadní Sibiř, Turecko, Kavkaz a Írán.[3] Tažný, se zimovišti v západní Asii.[2]
Hnízdí především v hustých listnatých lesích s vodním tokem.[2]
V České republice hnízdí jen roztroušeně, nejčastěji v bučinách v nižších částech hor (max. 1050 m n. m.); početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 1200–2400 párů.[4] Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.[5]
Hmyzožravý.[2] Hnízdí od května do června ve stromových polodutinách, v jedné snůšce bývá 4–6 žlutavých, 16,6 × 12,7 mm velkých vajec.[6][7] Inkubační doba trvá 12–15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Mláďata, na jejichž krmení se podílí oba ptáci, jsou opeřena po 11–15 dnech.[3]