V dnešním světě je Landauova notace téma, které upoutalo pozornost mnoha lidí. Od svého vzniku je Landauova notace předmětem debat a diskuzí v různých oblastech, vytváří protichůdné názory a vzbuzuje široký zájem. Ať už díky svému dopadu na společnost, jeho důležitosti v konkrétním historickém okamžiku nebo jeho vlivu v kulturní sféře, Landauova notace dokázal proniknout do různých sfér každodenního života. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Landauova notace a analyzujeme jeho důležitost a důsledky v různých kontextech. Připojte se k nám na této prohlídce Landauova notace a objevte klíče k pochopení jeho významu ještě dnes.
Landauova notace (též notace velké O nebo notace omikron) je notace používaná v matematice pro porovnávání asymptotického chování funkcí, tj. chování funkcí pro „velké“ hodnoty parametru. V matematické informatice se tato notace používá pro porovnání asymptotické časové nebo prostorové složitosti algoritmů, případně pro omezení složitosti algoritmu. Je-li nějaká funkce z množiny , znamená to, že rychlost jejího růstu je shora omezena rychlostí růstu kvadratické funkce (neroste rychleji). Při pohledu na chování v okolí počátku, funkční hodnoty funkce z množiny se blíží k nule rychleji, než je tomu u lineární funkce.[zdroj?]
Nechť a jsou dvě funkce definované na nějaké podmnožině reálných čísel. Potom lze říci, že
právě tehdy když
Alternativně se zápis definuje pro reálné funkce, jejichž definiční obor je množina přirozených čísel.[1][2]
Definici je možné modifikovat pro popis asymptotického chování v nule namísto nekonečna.
Notace | Význam | Definice |
---|---|---|
je asymptoticky ohraničena funkcí shora (až na konstantu) | ||
je asymptoticky ohraničena funkcí zdola (až na konstantu) | ||
je asymptoticky ohraničena funkcí z obou stran (až na konstantu) | ||
je asymptoticky ohraničena funkcí shora ostře | ||
je asymptoticky ohraničena funkcí zdola ostře | ||
asymptoticky rovné |
Aproximace derivace pomocí centrální diference vzorcem ukazuje, že při nahrazení derivace podílem je chyba srovnatelná s druhou mocninou hodnoty . Tato aproximace je přesnější, než použití dopředné diference kde je chyba srovnatelná "pouze" s první mocninou hodnoty . V praxi totiž bývá hodnota blízká k nule a tam druhá mocnina ubývá rychleji, například pro je , což dává dvojnásobný počet desetinných míst.[zdroj?]