Lajla Chálid

V dnešní době je Lajla Chálid tématem, které ve společnosti získalo velký význam. Od svých počátků až do současnosti je Lajla Chálid předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Jeho dopad na každodenní život lidí, jeho vliv na populární kulturu a jeho přítomnost v politických a ekonomických rozhodnutích z něj činí základní téma k analýze. V tomto článku se budeme snažit prozkoumat různé aspekty Lajla Chálid a také jeho důsledky a důsledky v dnešním světě. Doufáme, že prostřednictvím hloubkové analýzy vneseme světlo do tohoto tématu a přispějeme k obecnému pochopení Lajla Chálid.

Lajla Chálid
Lajla Chálid (2017)
Lajla Chálid (2017)
Stranická příslušnost
ČlenstvíLidová fronta pro osvobození Palestiny
Narození9. dubna 1944 (81 let)
Haifa, Britský mandát Palestina (nyní Izrael)
ChoťFayez Rashid
Profesepolitička a politická aktivistka
Náboženstvímuslim
CommonsLeila Khaled
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajla Chálid (arabsky ليلى خالد‎; * 9. dubna 1944 Haifa) je palestinská uprchlice, politická aktivistka, členka Lidové fronty pro osvobození Palestiny a bývalá bojovnice.

Do povědomí veřejnosti se dostala díky svým účastem na únosech letů TWA 840 v srpnu 1969 a El Al 219 v září 1970. Stala se tak první ženou v historii, která unesla komerční let.[1] Podle některých zdrojů drží toto prvenství Amína Dahbúr, jež společně s dalšími třemi kolegy unesla let El Al 432 v únoru 1969.[2][3] Některé zdroje dokonce uvádí, že první ženskou únoskyní komerčního letadla byla Cristina Verrier, jež unesla let Aerolíneas Argentinas 648.[4][5]

Život

Mládí

Narodila se 9. dubna 1944 v Haifě[6][7] v palestinské rodině nižší střední třídy s pěti chlapci a sedmi dívkami.[8][9] Její otec pracoval jako obchodník.[9] Rodina žila poblíž židovské čtvrti Haify.[9]

Čtyři dny po masakru v Dejr Jásin, který provedly skupiny Irgun a Lechi,[10] uprchla spolu se sedmi sourozenci a matkou do Libanonu, kde se usadili v uprchlickém táboře Týr.[7][11] Díky podpoře Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě začala navštěvovat mateřskou školu.[12] Později se rodina přestěhovala do Dáhje, chudého předměstí na jihu Bejrútu, které se od roku 1948 stalo bydlištěm mnoha palestinských uprchlíků.[13] Šest měsíců po emigraci části rodiny uprchl do Libanonu také její otec se zbytkem rodiny.[13]

Na podzim roku 1950 se ji podařilo zapsat do školy.[14] Své dětství popsala jako „nešťastné“, přičemž rodina žila v neustálé nejistotě.[13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leila Khaled na katalánské Wikipedii.

  1. ↑ Notorious Palestinian Plane Hijacker to Promote BDS in South Africa. Ha'arec . 2015-01-07 . Dostupné online. 
  2. ↑ Agence France-Presse. 19 atentados contra El Al en 17 años. El País . 1985-12-28 . Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ CHÁLID, Lajla. El meu poble viurà. Autobiografia d'una revolucionària. 1. vyd. Manresa: Tigre de Paper, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISBN 978-84-941664-2-6. S. 124. (španělsky) Dále jen „Chálid“. 
  4. ↑ IRVING, Sarah. Leila Khaled: Icon of Palestinian Liberation. 1. vyd. Londýn: Pluto Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-7453-2951-2. S. 39. Dále jen „Irving“. 
  5. ↑ GUBER, Rosana. Um gaúcho e dezoito condores nas Ilhas Malvinas: identidade política e nação sob o autoritarismo argentino. : Mana, 2000. Dostupné online. S. 102. 
  6. ↑ Chálid, s. 33.
  7. ↑ a b SCHMITT, Paula. Interview with Leila Khaled: ‘BDS is effective, but it doesn’t liberate land’. 972magazine . 2014-05-17 . Dostupné online. 
  8. ↑ Irving, s. 10.
  9. ↑ a b c BIRD, Kai. Crossing Mandelbaum Gate: Coming of Age Between the Arabs and Israelis, 1956-1978. Londýn: Simon & Schuster, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-84737-933-7. Kapitola 7: Black September, 1970. 
  10. ↑ MORRIS, Benny. The Historiography of Deir Yassin. S. 79–107. The Journal of Israeli History . 2006-08-15 . S. 79–107. Dostupné online. doi:10.1080/13531040500040305. 
  11. ↑ Chálid, s. 35.
  12. ↑ Chálid, s. 38.
  13. ↑ a b c ETTACHFINI, Leila. 'I Had to Be the Voice of Women': The First Female Hijacker Shares Her Story. VICE . 2016-08-04 . Dostupné online. 
  14. ↑ Chálid, s. 40.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Lajla Chálid na Wikimedia Commons