JUDr. Ladislav Rašín | |
---|---|
Ladislav Rašín | |
Narození | 22. června 1900 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. března 1945 (ve věku 44 let) Frankfurt nad Mohanem Německá říše Německá říše |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | překladatel, advokát, novinář a politik |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy in memoriam (1995) |
Choť | Marie Rašínová |
Děti | Ladislav Rašín, Jana Stránská |
Rodiče | Alois Rašín a Karla Rašínová |
Příbuzní | Jan Janský strýc |
Funkce | poslanec |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Rašín (22. června 1900, Praha – 20. března 1945, Frankfurt nad Mohanem) byl český politik a právník.
Narodil se jako první syn pozdějšího ministra financí Aloise Rašína a jeho manželky Karly, rozené Janské. Patřil k první generaci českých skautů, jako chlapec vstoupil III. skautského oddílu Miloše Kliky. Od roku 1915 se účastnil aktivně oddílového dění v roverské družině Bobrů a jako první získal skautskou odborku Lyžař.
Po první světové válce začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně působil jako osobní tajemník svého otce. Svá studia úspěšně ukončil v roce 1923. V roce 1924 sepsal na základě studia materiálů z pařížské mírové konference knihu Vznik a uznání československého státu, která dokazovala význam 28. října 1918 pro vznik Československa. Připravil též k vydání Paměti svého otce, které vyšly v roce 1929. Po ukončení studií se začal věnovat advokacii, v době první republiky obhajoval například Jiřího Stříbrného.
Dne 11. ledna 1928 se oženil s úřednicí Annou Trefnou (13. září 1902 - 1935) v Praze. Vztah byl bězdětný a Ladislav se později rozvedl. V roce 1930 se seznámil se sekretářkou Marií Plouharovou (13. dubna 1900 - 2. června 1990). V roce 1936 se vzali a měli dvě děti: Ladislava (20. září 1937- 1992) a Janu (28. září 1938 - 4. srpna 2013).
Ladislav Rašín působil, stejně jako jeho otec, v Československé národní demokracii. V jejím rámci se angažoval ve skupině členů okolo časopisu Národní myšlenka, jehož byl spoluzakladatelem. Aktivně též působil v Mladé generaci Československé národní demokracie. V roce 1935 by zvolen poslancem za Národní sjednocení. Při obecních volbách na jaře 1938 navrhoval v obcích s vysokým zastoupením německého obyvatelstva jednotné kandidátky českých stran, které by byly účinnou protiváhou nacisticky a protičesky zaměřené SdP, která měla podporu drtivé většiny německého obyvatelstva. Jeho návrh se mu však nepodařilo zrealizovat.
V období tzv. mnichovské krize byl jedním z hlavních odpůrců kapitulace a jedním z vedoucích představitelů Výboru na obranu republiky. Krátce po podpisu Mnichovské dohody se zúčastnil schůzky významných osobností, které se nechtěly smířit s kapitulací a diskutovaly o možnosti vojenského odporu. Jednou ze zvažovaných možností byl i vojenský převrat, k žádnému rozhodnutí ale nedošlo.
V době druhé republiky patřil mezi odpůrce změn politického systému. Po německé okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odbojové činnosti v rámci Politického ústředí.
13. prosince 1939 byl zatčen gestapem a uvězněn ve věznici na Pankráci. V létě 1940 byl převezen do Berlína a v prosinci 1941 postaven před soud. Před soudem pronesl odvážnou obhajobu, při které se prohlásil za věrna svému národu a obvinil Německo z porušování protektorátní autonomie. Soud jej odsoudil k trestu smrti, rozsudek byl po roce změněn na 15 let těžkého žaláře. Prošel řadou věznic a během pobytu v nich těžce onemocněl. Zemřel krátce před příchodem americké armády ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem.
Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy.
k Edvardu Benešovi po kapitulaci ČSR, 1938
Jest jisto, že jsme naší vlasti zasadili smrtelnou ránu, a je pochybno, zda jsme zachránili mír na dobu delší několika měsíců. Nebyl jsem z těch, kdo chtěli zachraňovati mír za tu cenu, kterou jsme zaplatili. Kde tribunové měli slovo mír, já opakoval rozkolnicky „k boji!“, a takových nás bylo několik…Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938