V dnešním světě převzal Kujataa zásadní roli v naší společnosti. Ať už v oblasti technologie, politiky, kultury nebo jakéhokoli jiného aspektu života, Kujataa dokázal upoutat pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho vliv je tak významný, že nelze ignorovat jeho dopad na způsob našeho myšlení, jednání a života. V tomto článku do hloubky prozkoumáme důležitost a roli, kterou Kujataa hraje v našich životech, a také výzvy a výhody, které tato realita přináší.
Kujataa v Grónsku: farmaření Seveřanů a Inuitů na okraji ledovcového pokryvu | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
![]() | |
Smluvní stát | ![]() |
![]() ![]() Qassiarsuk | |
Souřadnice | 61°9′52″ s. š., 45°35′53″ z. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | v |
Odkaz | 1536 (anglicky) |
Oblast | Evropa |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 2017 (41. zasedání) |
Kujataa je pojmenování kulturní krajiny na jihozápadě Grónska, která je historicky spoluutvářena lidskou činností. Táhne se v délce přibližně 100 km podél členitého pobřeží ostrova na území kraje Kujalleq. Celá oblast vydává svědectví o historii a kultuře Seveřanů – lovců, sběračů a zemědělců, kteří sem začali přicházet z Islandu v 10. století a udrželi se zde do 15. století a inuitých komunit zemědělců a lovců, které se zde vyvinuly na konci 18. století. Navzdory vzájemných rozdílům tyto dvě kultury vytvořily kulturní krajinu, která je využívána pro zemědělství, pastvu dobytku, ale i lov mořských savců. Kujataa představuje první příklad zavedení zemědělství v sub-arktickém pásmu a první severské osídlení mimo Evropu. V roce 2017 bylo zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Kujataa v Grónsku: farmaření Seveřanů a Inuitů na okraji ledovcového pokryvu“ pět lokalit v regionu, které zahrnují mimo jiné pozůstatky obytných a hospodářských budov, ale i kostelů. Souhrnná plocha těchto archeologických lokalit je 34,9 ha.