Ve světě Krysař (pověst) existuje velká rozmanitost přístupů, nápadů a názorů, které mohou vytvářet mimořádně obohacující výměnu znalostí. Proto je klíčové ponořit se hlouběji do různých aspektů kolem tohoto tématu, abychom pochopili jeho dopad na dnešní společnost. Od svých počátků až po budoucí důsledky se Krysař (pověst) stal předmětem zájmu pro akademiky, odborníky i širokou veřejnost. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit prozkoumat různé aspekty Krysař (pověst) a jeho význam v současném světě a nabídnout nové pohledy a úvahy, které přispívají k obohacení debaty o tomto transcendentálním tématu.
Krysař z Hamelnu je německá pověst o nedodrženém slibu a únosu sto třiceti dětí z města Hameln. Nejslavnější verze příběhu jsou připisovány bratrům Grimmovým, v angličtině Robertu Browningovi. V Česku je známá próza Viktora Dyka Krysař, loutkový film Krysař inspirovaný Dykovým zpracováním, muzikál Krysař Daniela Landy a nakonec i snímek F. A. Brabce Krysař (který drží rekord nejrychleji natočeného filmu na světě).
Je rok 1284, Hameln je zcela zamořen krysami. Do města přichází neznámý muž v pestrobarevném oděvu, který tvrdí, že je krysař. Slibuje radním řešení jejich problému s krysami a radní mu obratem na oplátku slibují tučnou odměnu. Neznámý souhlasí a zahraje na svou píšťalu. Její melodii následují krysy až do řeky Vezery (Weser), kde se utopí. Navzdory úspěchu radní poruší svůj slib a odmítají mu zaplatit za odvedenou práci. Krysař ve vzteku odchází, aby se o nějaký čas později vrátil pro svou pomstu.
Je 26. červen, všichni místní jsou v kostele a krysař se vrací, aby znovu zahrál na píšťalu. Tentokrát ale její melodii následují hamelnské děti. (V podání V. Dyka krysař okouzlí a následně odvede všechny obyvatele města – posléze seskáčou do propasti pod horou Koppel. Přežije pouze jeden rybář a malé, nevinné batole.) 130 chlapců a dívek krysaře následuje z města. Dále se různé verze příběhu liší. Podle jedné krysař vlákal všechny děti do jeskyně, ze které už nikdy nikdo nevyšel. Jiná hovoří o chromém dítěti, které zůstalo pozadu a tak vše mohlo povědět dospělým z Hamelnu. Další, ale již ne tradiční verze tvrdí, že krysař utopil děti ve Vezeře stejně jako dříve krysy nebo že děti vrátil poté, co mu radní zaplatili.
Nejstarší zmínka o příběhu se nacházela vepsaná v skleněné mozaice umístěné v hamelnském kostele z doby kolem roku 1300. Toto okno bylo popsáno v několika účetních knihách mezi 14. a 17. stoletím, ale pravděpodobně bylo zničeno roku 1660. Na základě dochovaného popisu byla vytvořena moderní rekonstrukce od Hanse Dobbertina. Zobrazuje pestrobarevnou postavu krysaře a několik postaviček dětí oděných v bílém.
Obecně se soudí, že tato mozaika byla vytvořena jako vzpomínka na tragickou událost, která se ve městě udála. Také městská kronika a záznamy začínají až touto dobou. Přestože se vedou výzkumy už po staletí, zůstaly pouze dohady a hypotézy, nikdy se nezjistilo, co přesně se v Hamelnu stalo. Každopádně poprvé se krysy do příběhu dostaly až ve verzi z doby kolem roku 1559, v předcházejících zmínka o nich chybí.
Údajně je již dlouho zaveden zákonný zákaz zpěvu a hudby v jedné konkrétní ulici v Hamelnu na památku obětí. Během lidových slavností, včetně svatebních procesí, musí kapela vždy přestat hrát na začátku ulice a navázat až na druhé straně.
Teorie o reálném pozadí legendy lze rozdělit následovně:
Manuskript pochází z 15. století (cca 1440–1450). Podává zřejmě nejstarší záznam o události v Hamelnu.
Anno 1284 am dage Johannis et Pauli |
Léta páně 1284, na den (svatého) Jana a Pavla |
Poznámka: koppen je středohornoněmecký výraz pro vrchy, kopce a zdá se být odkazem na výšiny obklopující město. Calvarie je v tomto případě považována za místo, kde se konaly popravy.