Kristián II. Dánský

Vzhled přesunout do postranního panelu skrýt

Kristián II. Dánský
král dánský, norský a švédský
Kristián II. Dánský
Doba vlády	1513–1523 Dánsko a Norsko 1520–1521 Švédsko
Korunovace	1514
Tituly	vévoda šlesvický a holštýnský
Narození	1. července 1481 Nyborg
Úmrtí	25. ledna 1559 (ve věku 77 let) Kalundborg
Pohřben	Katedrála v Odense
Předchůdce	Jan I. Dánský, (Dánsko a Norsko) Sten Sture mladší (Švédsko)
Nástupce	Frederik I. Dánský (Dánsko, Norsko) Gustav I. Vasa (Švédsko)
Manželka	Isabela Habsburská
Potomci	Kristián Jan Maximilián Filip Dorotea Kristina
Dynastie	Oldenburkové
Otec	Jan I. Dánský
Matka	Kristina Saská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristián II. (1. července 1481, Nyborg – 25. ledna 1559, Kalundborg) byl v letech 1513 až 1523 dánský a norský a v letech 1520 až 1521 také švédský král.

Rodinné poměry

Kristián II. se narodil jako třetí syn dánského krále Jana I. a jeho manželky Kristiny Saské (1461–1521).

V letech 1506–1513 byl vicekrálem Norska, kde poznal svou milenku Dyveke Sigbritsdatter (nizozemsky Duyveke Siegfriedsdochter), jež na něj měla velký blahodárný vliv. V roce 1517 Dyveke zemřela a u Kristiána nastal velký zvrat k horšímu. Zatvrdil se především vůči dvořanům, jež podezíral z jejího odstranění.

12. srpna roku 1515 se oženil s Isabelou Habsburskou, sestrou císaře Karla V. Z manželství vzešlo pět potomků, z nichž však pouze poslední dvě dcery se dožily dospělosti:

Jan (21. února 1518 – 11. srpna 1532)
Maxmilián (*/† 1519)
Filip Ferdinand (*/† 1519)
Dorotea (10. listopadu 1520 – 20. září 1580), ⚭ 1535 Fridrich II. Falcký (9. prosince 1482 – 26. února 1556), kurfiřt falcký
Kristina (1521–1590), ⚭ 1534 František II. Maria Sforza (4. února 1495 – 24. října 1535), milánský vévoda ⚭ 1541 František I. Lotrinský (23. srpna 1517 – 12. června 1545), vévoda lotrinský
syn (*/† 1523)

Vláda

Zatímco dánská a norská říšská rada zvolila Kristiána po smrti jeho otce v rozporu s platnými zvyklostmi králem, Švédové se tomu vzepřeli a pokusili se zpochybnit Kalmarskou unii. V jejich čele stál Sten Sture mladší, zatímco arcibiskup Gustav Trolle zastupoval prodánskou stranu. Mnohé pokusy dostat Švédy pod dánskou nadvládu ztroskotaly. Teprve v roce 1520 Kristián II. s žoldnéřskou armádou nad Švédy zvítězil. Sten Sture padl, ale jeho vdova Christina Gyllenstierna kolem sebe shromáždila švédské patrioty a až do podzimu kladla odpor; teprve po příslibu amnestie pro její přívržence a proti slibu, že ve Švédsku se bude vládnout podle švédského práva, kapitulovala. Kristián II. své sliby vzápětí porušil: když byl 1. listopadu roku 1520 korunován králem, zavedl dědičné království, ačkoli švédské právo (stejně jako dánské i norské) předpokládalo obsazování trůnu volbou.

Pokusil se navrátit vládu Dánska nad Švédskem pomocí teroru, což se mu přesto nepodařilo a jeho centralizační politika vedla nakonec k jeho svržení. 7. listopadu 1520 nechal Kristián za pomoci Gustava Trolle uvěznit a popravit 82 vedoucích švédských šlechticů. Tento masakr, který vešel do dějin jako Stockholmská krvavá lázeň, přinesl Kristiánovi přídomek Tyran a vyvolal v Švédsku povstání v čele s Gustavem I. Vasou. Kalmarská unie, tedy svazek tří severských zemí (Dánska, Norska a Švédska), se rozpadla a Gustav I. Vasa byl roku 1521 zvolen regentem Švédska; dánský král propříště vládl již jen dvěma zemím, Dánsku a Norsku.

Kristián se pokusil omezit pro něj ponižující vliv šlechty a říšské rady; z toho těžila vzkvétající města i obchodníci, jež sílili i vůči hanze. Také obyvatelstvo země profitovalo z jeho politiky zaměřené proti všemohoucnosti šlechty. Šlechta se ovšem postavila proti Kristiánovi jak v Dánsku, tak v Norsku a přiměla ho v roce 1523 k útěku do Nizozemí; na dánský a norský trůn po něm nastoupil v roce 1523 jeho strýc Frederik I. Dánský.

Sesazen z trůnu

Třebaže Kristiánův švagr, císař Karel V., ho kvůli špatnému zacházení se svou sestrou Isabelou nepodporoval, pokusil se Kristián v letech 1531–1532 o znovuovládnutí Norska, avšak neúspěšně. Po své porážce neměl jinou volbu než se vrátit k jednání s Frederikem I. do Kodaně. Zde byl jat a vězněn nejprve na zámku Sonderburg ve velmi tvrdých podmínkách. Ty od roku 1540 několikrát král Kristián III. zmírnil a od roku 1549 nechal Kristiána II. převézt na zámek Kalundborg, kde ten pak žil v relativně snesitelných poměrech až do své smrti v roce 1559.

U měšťanů a sedláků se nicméně těšil velké oblibě i po svém sesazení. To se projevilo v občanské válce v letech 1534–1536, jež propukla v městech Malmö a Kodaň s cílem přivést opět Kristiána II. na trůn a v níž došlo i k povstání sedláků pod vedením Skippera Clementa.