V dnešním světě je Královské hlavní město Praha téma, které získalo velký význam a vyvolalo širokou debatu mezi odborníky a společností obecně. S pokrokem technologie a neustálými změnami ve způsobu, jakým interagujeme, se Královské hlavní město Praha stal pro mnohé středobodem zájmu. Od svého dopadu na ekonomiku a politiku až po vliv na náš každodenní život je Královské hlavní město Praha tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V tomto článku dále prozkoumáme různé perspektivy a důsledky, které má Královské hlavní město Praha v dnešním světě.
Královské hlavní město Praha je označení Prahy v období od sloučení čtyř historických pražských měst v roce 1784 do vzniku Velké Prahy roku 1922.
Město Praha, po Vídni druhé největší město habsburské monarchie, s rozlohou 725 ha a 76 000 obyvateli, vzniklo 12. února 1784 spojením samostatných královských měst:
Mělo tehdy čtyři čtvrtě, pražské obvody (číslované římsky): Staré Město (Praha I), Nové Město (Praha II), Malá Strana (Praha III), Hradčany (Praha IV). Sídlem městské správy a městské rady byla Staroměstská radnice.
Kapacita historické Prahy nestačila rozvoji urbanizace v 19. století spojené s průmyslovou revolucí, která tak osídlení soustředila do jejího okolí. Rozšiřování Prahy si žádala zejména potřeba propojení infrastruktury jako byl vodovod, plynovod, kanalizace či doprava, ale jednání s okolními obcemi vázla kvůli otázkám daní a autonomie v rámci Prahy. Až do první světové války tak bylo úspěšně připojeno jen několik málo obcí, nejlidnatější oblasti, předměstí Karlín a Smíchov a později města Královské Vinohrady a Žižkov prozatím připojeny nebyly.[1]
Ke Král. hl. m. Praze bylo připojeno:
Na přelomu 19. a 20. století mělo Královské hlavní město Praha 233 000 obyvatel na rozloze 21 km². Zákonem o Velké Praze z roku 1920 bylo území k 1. lednu 1922 rozšířeno na 172 km² a začalo být označováno jako hlavní město Praha.