V dnešním světě se Kostel svatého Martina (Holice) stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní životy lidí, jeho vlivu na globální ekonomiku nebo jeho roli ve vývoji technologií, Kostel svatého Martina (Holice) je tématem, které nadále vyvolává diskuse a analýzy v různých oblastech. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty a perspektivy Kostel svatého Martina (Holice) s cílem poskytnout komplexní a aktualizovaný pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Kostel svatého Martina | |
---|---|
![]() Pohled na kostel od západu | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | Pardubický |
Okres | Pardubice |
Obec | Holice |
Souřadnice | 50°4′6,47″ s. š., 15°59′8,04″ v. d. |
![]() ![]() | |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | Česká |
Diecéze | Královéhradecká |
Vikariát | Pardubický |
Farnost | Holice |
Zasvěcení | Martin z Tours |
Architektonický popis | |
Architekt | Tomáš Haffenecker Kilián Ignác Dientzenhofer |
Výstavba | 1736–1739 |
Specifikace | |
Délka | 33 m |
Šířka | 27 m |
Umístění oltáře | východ |
Stavební materiál | zdivo |
Další informace | |
Adresa | Komenského ulice Holice |
Kód památky | 34761/6-2062 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Martina je sakrální stavba vybudovaná ve východočeském městě Holice. Objekt je kulturní památkou České republiky.[1]
První zmínka o stavbě je z roku 1349, avšak tehdy byl zmiňován ještě kostel dřevěný. Ten postupem času natolik zchátral, že se místní věřící na přelomu 17. a 18. století dožadovali pardubické vrchnosti, kam Holice patřily, o výstavbu kostela nového. K tomu došlo ve třicátých letech 18. století, kdy byl původní dřevěný kostel stržen a na jeho místě vyrostl v letech 1736 až 1739 kostel kamenný. Plány kostela zpracoval Tomáš Haffenecker,[p 1] ale jeho návrhy ještě upravil Kilián Ignác Dientzenhofer.[3]
Kostel je jednolodní s věží zakončenou cibulovitou bání. V přízemí věže je sakristie a nad ní, v prvním patře, oratoř. Ve zvonici visí z původních třech zvonů již pouze jediný, a sice zvon Martin, ulitý roku 1499. V sanktusové věžičce je navíc umístěn zvon umíráček.[3]
Vybavení interiéru kostela se dochovalo z doby jeho výstavby. Autorem sochařských děl je Ignác Rohrbach. Hlavní oltář je vyřezávaný ze dřeva a pozlacen. V jeho ústředí je obraz svatého Martina, biskupa v Tours. Na obraze je zachycen též výjev ze světcova života, kdy se – ještě coby voják – podělil u Amiens o svůj plášť s nuzákem. I ten je na obraze zachycen. Vedle obrazu se na hlavním oltáři vyskytuje i několik soch. Patří mezi ně sousoší svaté Trojice umístěné na vrcholu oltáře. Nejvýše je umístěna postava Boha Otce, pod nímž je umístěna holubice představující Ducha Svatého a pod ní sedící postava Ježíše Krista držící část pláště svatého Martina.[3]
V levé části kostela, v místech přechodu kostelní lodě do presbytáře, stojí sochy svatého Václava spolu sochou svatého Jana Nepomuckého. Na opačné straně vpravo je umístěna socha Krista Dobrého pastýře. Další sochy v kostele jsou již mladšího data. Ve střední části chrámové lodi jsou sochy Panny Marie Lurdské spolu s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým a pod kruchtou se nacházejí dvě sochy, a to svaté Terezie od Dítěte Ježíše a svatého Antonína Paduánského.[3]
K dalším uměleckým předmětům v interiéru kostela patří cínová křtitelnice z roku 1567, dále plastická křížová cesta z konce 19. století a původní zámky ve dveřích kostela, na nichž je vyražen letopočet vybudování celé stavby. Na kruchtě se nacházejí novogotické varhany se třemi manuály a pneumatickou trakturou. Jejich autorem byla pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století salcburská varhanářská firma Mauracher a původně je tvořila pro Vojenskou akademii v Hranicích. Odtud ovšem roku 1953 putovaly do Holic, kde nahradily dosavadní dvoumanuálový nástroj s mechanickou trakturou vytvořený Josefem Jiruškou. Z původního Jiruškova nástroje se zachovala pouze skříň umístěná v zábradlí na kůru.[3]
Kolem kostela se do poloviny 19. století rozkládal hřbitov. Na něj již upomínají pouze torza bývalé hřbitovní zdi a také několik dochovaných náhrobků. Severovýchodně od kostela stojí barokní jednopatrový objekt fary (dům číslo popisné 7) dokončený v roce 1734. V něm je pod podlahou bývalé farní kuchyně ukryta asi pět metrů hluboká dříve využívaná studna.[3]