Kostel svatého Jana Nepomuckého (Opava)

Kostel svatého Jana Nepomuckého
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Moravskoslezský kraj
Obec	Opava
Souřadnice	49°55′7,68″ s. š., 17°54′52,2″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Diecéze	ostravsko-opavská
Děkanát	Opava
Farnost	Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice
Status	farní kostel
Užívání	Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice
Zasvěcení	Jan Nepomucký
Datum posvěcení	27. května 1995
Světitel	Mons. Jan Graubner
Architektonický popis
Architekt	Jan Kovář
Výstavba	1994–1995
Další informace
Adresa	ulice Hlavní, Opava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jana Nepomuckého v Opavě-Kylešovicích je římskokatolický kostel, který je ve správě Římskokatolické farnosti Opava-Kylešovice.

V roce 1815 obec Kylešovice opětovně požádala olomouckou konsistoř o souhlas s výstavbou kostela. Důvodem byl velký počet obyvatel, kterým už kapacitně nestačila dosavadní kaple. Konsistoř se žádostí souhlasila pod podmínkou, že veškeré náklady na výstavbu kostela i na budoucí údržbu bude hradit obec. Výstavba nového kostela začala v roce 1816.^[1] Autorem projektu byl neznámý „státní inženýr“. V nedávné době byl na základě stavebního pojetí stavby za možného autora označen tehdejší opavský krajský inženýr Johann Anton Englisch.^[2] Náklad stavby přesáhl částku 24 000 zlatých a kostel byl dokončen 17. června 1818. Následně byla demolována stará kaple. Vysvěcení se kostel dočkal až o rok později 1. května 1819, kdy jej vysvětil opavský místoděkan a farář ve Stěbořicích Johann Krautwurst. Hlavní oltář realizoval opavský sochař Johann Nitsche pravděpodobně tak, že sestavil díly z několika různých oltářů (snad ze zrušené františkánského kostela sv. Barbory v Opavě). Autorem oltářního obrazu Jana Nepomuckého (snad také z kostela sv. Barbory) byl malíř Jan Lukáš Kracker. Zvony ulil olomoucký zvonař František Stanke a posvětil je 14. prosince 1820 v průběhu opavského kongresu olomoucký arcibiskup Rudolf Jan. Teprve v roce 1829 byly v kostele instalovány varhany od opavského varhanáře Karla Kuttlera.^[3]

Během 19. století byl především interiér kostela postupně vylepšován. V kostele byla také instalována křížová cesta od malíře Jana Pokorného.^[4] Přes výstavbu nového kostela byly Kylešovice stále součástí farnosti Panny Marie v Opavě. Počátkem 60. let byla zahájena jednání o zřízení samostatné farnosti. Podmínkami ke zřízení farnosti byly zřízení vlastního hřbitova, výstavba fary a hmotné zajištění faráře. Přes velké nasazení se Kylešovice zřízení farnosti dočkaly teprve roku 1872.^[5] Prvním farářem se stal P. Jindřich Stürzenhofer, který předtím působil jako kurát v Olbramicích. Za dvacet let jeho působení přibyl v kostele boční oltář, nová křížová cesta a nová křtitelnice. Byla také opravena střecha kostela a jeho interiér byl nově vybílen. V roce 1892 byl P. Stürzenhofer přeložen do farnosti Kateřinky a novým farářem se stal P. Florián Fritz. I za něj pokračovalo další dovybavování kostela a jeho renovace. V interiéru kostela přibyly sochy Panny Marie Lurdské, Božského Srdce Ježíšova, Neposkvrněného srdce Panny Marie, byl renovován hlavní oltář a na věži kostela byly instalovány hodiny za 700 zlatých. Podařilo se také koupit dva nové zvony, Sv. Floriána a Sv. Martina. Největším problémem se však jevila nedostatečná kapacita kostela. Počet obyvatel obce od doby vzniku kostela výrazně vzrostl, a tak se začaly sbírat prostředky na rozšíření kostela.^[6] Obavy z přílišných nákladů na rozšíření kostela vedly k tomu, že se situace nakonec řešila kompromisem. Ke kostelu byla přistavěna velká předsíň a navíc byl ve farnosti ustanoven kooperátor. V roce 1911 došlo k další změně na místě faráře, když P. Fritze nahradil P. Jaroslav Kašpárek. Za něj byla opravena střecha, fasáda, boční oltáře, křtitelnice i křížová cesta. Události 1. světové války znamenaly rekvírování tří zvonů. Po válce proto byly pořízeny dva nové zvony, Panna Maria a Sv. Jan Nepomucký.^[7]

Protože ve 30. letech 20. století kostel již kapacitně nedostačoval, bylo v té době plánováno rozšíření kostela.^[8] Následující válečné události stavebním aktivitám zabránily. V říjnu 1938 totiž byly Kylešovice zabrány Německem a staly se součástí sudetské župy. Válka přinesla kostelu i ztrátu všech zvonů (s výjimkou umíráčku), které byly rekvírovány v roce 1942. Největší pohroma však čekala kostel v samém závěru války při osvobozování obce.

Po osvobození sloužila provizorně k bohoslužebným účelům zdejší Orlovna. Už v červnu 1945 bylo na základě znaleckého posudku rozhodnuto neopravovat vážně poškozený kostel, ale postavit místo něho kostel nový. Poválečné hospodářské poměry ale neumožňovaly brzkou realizaci stavby. Proto bylo rozhodnuto a adaptaci Orlovny pro bohoslužebné účely. Orlovna byla prodloužena z důvodu umístění varhan a byla k ní přistavěna věž, na které byly zavěšeny zvony.^{[pozn. 1]} Na jaře 1946 byl demolován starý kostel a začaly se sbírat peníze na stavbu nového. Únorové události roku 1948 však zabránily realizaci novostavby kostela, a tak dále provizorně sloužila k bohoslužebným účelům Orlovna. V druhé polovině 50. let dále zesiloval tlak komunistického režimu proti katolické církvi. Po zatčení kylešovského faráře P. Antonína Rychlého bylo konání bohoslužeb v Orlovně přerušeno. Později bylo jejich konání znemožněno tím, že se Orlovna nuceně vrátila svému původnímu tělovýchovnému účelu. Kylešovice tak zůstaly bez faráře i bez kostela a pravidelné bohoslužby se zde v dalších letech nekonaly. Teprve P. Jiljí Alois Cidlík OFMConv. v roce 1969 obnovil v Kylešovicích pravidelné bohoslužby v upravené místnosti na faře. Po zbourání fary na konci 70. let, kdy musela ustoupit výstavbě panelového sídliště, sloužila k bohoslužebným účelům tzv. „kaplička“, což byl dům na Bílovecké ul. č. 135, který farnost pro tyto účely zakoupila.^[10]

Teprve změna politické situace po roce 1989 umožnila obnovit myšlenku výstavby nového kostela. Na žádost místních farníků se organizace přípravy stavby ujal P. Jaroslav Studený.^[11] Byla vypsána architektonická soutěž na realizaci kostela. V ní nebylo uděleno 1. místo a na 2. místě se umístil projekt architekta Jiřího Horáka ml.^[12] Jeho projekt nebyl zástupcem investora akceptován a byla dána přednost upravenému projektu architekta Jana Kováře. Základní kámen kostela byl položen 10. dubna 1994. Po více než roku byla stavba dokončena a 27. května 1995 slavnostně posvěcena olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem za účasti papežského nuncia Giovanniho Coppy a dalších zástupců státní správy, samosprávy a velkého množství věřících.

• ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin, a kol. Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2011. 399 s. ISBN 978-80-85034-62-2. 
• TESAŘ, Petr. Kostel sv. Jana Nepomuckého. Opava: Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice, 2007. 44 s. ISBN 978-80-254-5080-2.