V dnešním světě hraje Kostel svaté Barbory (Otvice) důležitou roli ve společnosti. Od svého dopadu na každodenní životy lidí až po jeho vliv na politiku a ekonomiku se Kostel svaté Barbory (Otvice) ukázalo být dnes velmi aktuálním tématem. V průběhu let se o Kostel svaté Barbory (Otvice) a jeho dopadu na různé aspekty života široce diskutovalo. Tento článek se snaží analyzovat význam Kostel svaté Barbory (Otvice) a jeho vliv na současnou společnost, stejně jako jeho vývoj v čase. Budou se zabývat různými pohledy a názory na Kostel svaté Barbory (Otvice) s cílem poskytnout ucelenou a obohacující vizi na toto téma.
Kostel svaté Barbory v Otvicích | |
---|---|
![]() Kostel sv. Barbory v Otvicích | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | Ústecký |
Okres | Chomutov |
Obec | Otvice |
Souřadnice | 50°28′46,88″ s. š., 13°27′7,81″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | krušnohorský |
Farnost | děkanství Jirkov |
Status | filiální kostel |
Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
Současný majitel | farnost děkanství Jirkov |
Zasvěcení | Barbora z Nikomédie |
Datum posvěcení | 5. září 2015 (po opravách) |
Světitel | Jan Baxant |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | novogotika |
Výstavba | 1902 |
Specifikace | |
Délka | 21 metrů |
Šířka | 12 metrů |
Umístění oltáře | na jih |
Stavební materiál | kámen, zdivo |
Další informace | |
Adresa | ul. Školní, Otvice![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svaté Barbory v Otvicích je pseudogotická sakrální stavba z roku 1902 s vybavením pocházejícím z období výstavby.[1]
Pravděpodobně již od poloviny 14. století v místě stával malý dřevěný kostelík. Ten musel být roku 1655 nahrazen novým kostelem, který byl zasvěcen sv. Barboře. Tato stavba byla koncem 90. let 19. století ve velice špatném technickém stavu, a proto musela být roku 1897 zbourána. Již v roce 1902 zde byl položen základní kámen pro nový kostel v pseudogotickém slohu, který se v místě nachází dodnes. V období komunistické totality byl devastován a pro veřejnost byl zpřístupněn až po částečné opravě v roce 2014. Po opravách byl 5. září 2015 kostel slavnostně požehnán litoměřickým biskupem Janem Baxantem, a navrácen původním liturgickým účelům.[2]