Kostel Povýšení svatého Kříže (Žižkov)

V dnešním světě se Kostel Povýšení svatého Kříže (Žižkov) stalo tématem velkého významu a zájmu společnosti. S rozvojem technologií a globalizací se Kostel Povýšení svatého Kříže (Žižkov) v našich životech stává stále důležitějším. Důsledky Kostel Povýšení svatého Kříže (Žižkov) jsou různé a pokrývají různé aspekty každodenního života, od politiky po ekonomiku, včetně kultury a společnosti obecně. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze Kostel Povýšení svatého Kříže (Žižkov) a jeho dopad na dnešní svět, stejně jako možná řešení a výzvy, kterým v souvislosti s tímto tématem čelíme.

Kostel Povýšení svatého Kříže
na Žižkově v Praze
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťŽižkov
Souřadnice50°4′54,71″ s. š., 14°27′11,69″ v. d.
Map
Základní informace
CírkevŘímskokatolická církev v Česku
ZasvěceníPovýšení svatého Kříže
Zánik1842
Architektonický popis
Stavební slohbarokní architektura
Výstavba1717–1719
Další informace
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
UliceČajkovského
Kód památky40239/1-1324 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže na Žižkově je bývalý barokní farní kostel, postavený v letech 1717 až 1719. Od počátku 20. století neslouží svému účelu. Po roce 1977 byl přeměněn na objekt sloužící kulturním účelům jako součást přilehlé výstavní síně Atrium. Nachází se v Čajkovského ulici v pražské čtvrti Žižkov.

Historie

Interiér kostela
přední část kostela, hlavní vstup, stromoví a oplocení, v pozadí několik okolních domů
Zadní část kostela
Jaroslav Bartoš: socha Poezie (1982)

Kostel je jednolodní sálová barokní stavba s pískovcovým portálem a tesaným latinským nápisem dedikace v tympanonu západního vchodu.

  • Byl postaven za novoměstského primasa Jana Františka Crusia z Krausenberka na parcele, kterou město Praha zakoupilo od zemského prokurátora Štiky z Paseky, a jež původně patřila k Syraňovské vinici.[1] Stalo se tak po morové epidemii, jež zasáhla Prahu v letech 1713 až 1716. Kostel stál na místě staršího novoměstského morového hřbitova, který byl otevřen již roku 1680.
  • Za francouzské okupace Prahy v letech 1741 až 1742 zde bylo do šachtových hrobů pohřbeno přibližně 6 až 7 tisíc těl zemřelých francouzských vojáků.
  • Do roku 1782 při kostele žil poustevník řádu ivanitů, který měl funkci zvoníka a almužníka.[2]
  • V roce 1784 se kostel stal prvním žižkovským farním kostelem a toho roku také přestal být používán hřbitov.
  • Kostel přestal sloužit náboženským účelům v roce 1842. Po jeho zrušení byla farnost přenesena na kostel svatého Rocha na Olšanském náměstí.
  • Během výstavby nájemních domů Žižkova byla plocha hřbitova zmenšena, část pozemků se stala dvorem a další byly zastavěny Břetislavovou (nyní Čajkovského) ulicí. Po roce 1906 byl kostel přeměněn na skladiště.
  • V roce 1957 při stavebních pracích pro dvě novostavby v Čajkovského ulici bylo nalezeno velké množství kosterních pozůstatků z někdejšího hřbitova.
  • V letech 1979–1982 se začalo s přestavbou kostela na kulturní středisko a s úpravou dvora na atrium. Příčná severojižní stěna oddělila atrium od dvorů ostatních domů. Nově vydlážděná piazzetta na západní straně byla doplněna lavičkou a pískovcovou sochou sedící dívky s květinou – Poezie od Jaroslava Bartoše.
  • Od roku 1984 stavba funguje jako součást koncertní a výstavní síně Atrium s přístavbou technického zázemí.
  • Po roce 1991 byla přístavba rozšířena o kavárnu a na vstupní piazettu umístěna drátěná souprava dvou křesel s pohovkou.
  • V roce 2020 byla na střeše výstavní síně Atrium umístěna socha Davida Černého Miminko[3]


Odkazy

Reference

  1. ↑ RUTH, Ferdinand, Kronika královské Prahy a obcí sousedních I. Praha 1903, s. 80-83
  2. ↑ RUTH, Ferdinand: Kronika I, s. 83
  3. ↑ Do veřejného prostoru se vrátil život díky Landscape festival. Prožijte ho podle sebe!, foto č. 18 . Estav.cz, 2020 . Dostupné online. 

Literatura

  • KOVAŘÍK, Petr: Klíč k pražským hřbitovům. Praha. 2005. ISBN 80-7106-486-6 S. 261 - 262.
  • ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. s. 224 - 225.

Související články

Externí odkazy