Koniklec luční

Dnes budeme hovořit o Koniklec luční, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Koniklec luční je fascinující téma, které vyvolalo v dnešní společnosti velkou debatu. Od svého dopadu na historii až po svou relevanci dnes, Koniklec luční vyvolal nekonečné otázky a úvahy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Koniklec luční, od jeho původu až po jeho možné důsledky v budoucnosti. Ať už jste odborník v oboru nebo se o něm prostě chcete dozvědět více, tento článek je pro vás. Připravte se tedy na to, že se ponoříte do vzrušujícího světa Koniklec luční a objevíte vše, co toto téma nabízí.

Jak číst taxoboxKoniklec luční
alternativní popis obrázku chybí
Koniklec luční (Pulsatilla pratensis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodkoniklec (Pulsatilla)
Binomické jméno
Pulsatilla pratensis
Mill., 1768
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koniklec luční (Pulsatilla pratensis, synonymum Anemone pratensis) je vytrvalá, bělavě chlupatá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) kvetoucí v měsících březen – květen. Obvykle je 8 až 20 cm vysoká s přízemními listy. Má tmavě fialové (vzácně světle fialové, bělavé či žluté) květy.[1]

Popis rostliny

Jedná se o vytrvalou bylinu, která má vícehlavý černý oddenek. Přízemní šupiny jsou vejčité. Lodyha je bělavě chlupatá. Stonek je za květu 8 až 15 cm dlouhý a ohnutý tak, že květ visí dolů – je nící (čili poniklý – odtud jméno poniklec, což je ve slovenštině zachováno, v češtině zkomoleno na koniklec).[2] Za plodu je průměrně 22 cm dlouhý. Listy jsou dvojího typu. Jedny jsou uspořádány v růžici, která je asi tak v polovině lodyhy. Jsou dlouze řapíkaté s vejčitou čepelí v obrysu a třikrát zpeřeně rozdělené v čárkovité 1 až 3 mm dlouhé úkrojky. V mládí jsou listy bělavě plstnaté, později jsou roztroušeně chlupaté. Listy jsou nepřezimující. Druhé listy jsou většinou dobře vyvinuty až v době květu.

Květy jsou většinou malé a válcovité, při dokvétání až zvonkovité. Nejčastěji jsou tmavě fialové, vzácněji tmavě karmínové, výjimečně bledě fialové, bělavé nebo žlutavé. Okvětní lístky jsou eliptické. Vnější jsou někdy kratší než vnitřní. Jsou 15 až 30 mm dlouhé a 7 až 12 mm široké. Na vrcholu jsou ven ohrnuté nebo jen mírně ohnuté.

Tyčinek je velký počet. Jsou dlouhé a mají žlutou barvu. Čnělky jsou zpravidla sytě fialové a chlupaté, ale na konci většinou lysé a přímé nebo zakřivené. Pestíky se mění v hlávkovité souplodí z chlupatých nažek, opatřených chlupatým přívěskem až 6 cm dlouhým.

Detail květu
Po odkvětu

Rozšíření

Severní, střední a východní Evropa (Skandinávie, Dánsko, Německo, Polsko, Česká republika, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Rusko). V České republice je koniklec luční rozšířen jen v severních a středních Čechách a na jižní Moravě.

Roste na slunných a světlých místech. Například na kamenitých a travnatých stráních. Na loukách, v lesostepi nebo ve světlých lesích. Je to teplomilný druh.[3]

Nejbohatší lokalitou s výskytem koniklece lučního v Praze je přírodní památka Pitkovická stráň.[4]

Zajímavosti

Rostlina je jedovatá, protože obsahuje látky anemonin a protoanemonin. Při styku s pokožkou se může objevit podráždění nebo zánět kůže. Při požití pak vyvolává průjmy a zvracení.

V lidovém léčitelství se používá jako lék proti křečím, dně, revmatismu nebo jako lék proti dusivému kašli. Listy se používají i proti vyrážkám.

Lidové názvy

Ptačí hnízdo, boží fousky, černá zelina, čertovy vousy.[3]

Stupeň ochrany

Koniklec luční na území přírodní památky Kalvárie v Motole

Koniklec luční český je v České republice chráněný Zákonem o ochraně přírody a krajiny, konkrétně zákonem §2. V Červeném seznamu je zapsaný jako silně ohrožený druh (C2).

Seznam poddruhů

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pulsatilla pratensis subsp. bohemica – koniklec luční český . . Dostupné online. 
  2. ↑ http://www.naturfoto.cz/koniklec-lucni-cesky-fotografie-3607.html
  3. ↑ a b Archivovaná kopie. rostliny.prirodou.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-23. 
  4. ↑ Kde kvete koniklec – Pitkovická stráň . . Dostupné online. 

Literatura

  • SLAVÍK, Bohumil, HEJNÝ, Slavomil. Květena 1. Praha: Academia, 1988
  • PILÁT, Albert, OTTO, Ušák. Kapesní atlas rostlin. 4. vydání. Státní pedagogické nakladatelství, n.p. ,Praha: 1968. s 222-223.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.