V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Kolářství a vše, co nabízí. Od svého vzniku až po svůj dopad na dnešní společnost hraje Kolářství zásadní roli v našem každodenním životě. V průběhu let vyvolal Kolářství velký zájem a debaty a v tomto článku se ponoříme do různých aspektů, díky kterým je tak relevantní. Od jeho výhod až po problémy, podrobně prozkoumáme, jak Kolářství ovlivnil způsob našeho myšlení a jednání. Připojte se k nám na této cestě za poznáním, kde prozkoumáme fascinující historii a dopad Kolářství na dnešní svět.
Kolářství je téměř zaniklé řemeslo, příbuzné truhlářství a kovářství, částečně také tesařství. Používá z velké části podobné materiály a výrobní technologie. Proto bývali v menších městech koláři ve společném cechu s kováři či zbrojíři.
Kolář (latinsky rotifex nebo currifex, staročesky také koloděj[1] nebo nápravník[2] se zabývá výrobou a údržbou zemědělského nářadí:trakaře, žebřiňáky, násady, hrábě, loukoťových kol a saní.[3][4]
V minulosti se městský kolář živil především výrobou loukoťových kol a náprav pro vozy a vozíky, protože ty byly od středověku do začátku 20. století hlavním osobním i nákladním dopravním prostředkem.
Vozy se podle stavby a využití dělily[5] na:
Poté nastal úpadek řemesla, které přežívalo jen na vesnicích. V posledních desetiletích lze po dlouhé odmlce zaznamenat snahu o záchranu tohoto řemesla.
V kolářství se používají hlavně tvrdé dřeviny (jasan, javor, dub), také dřevo březové a bukové větve, které lze dobře napařovat a ohýbat. Některé části, jako např. rukojeti k trakaři nebo nápravy vozů, se vyrábějí z přirozeně rostlých křivin (komponenta vyřezaná z normální rovně rostlé fošny by byla "přes dřevo", snáze by praskla).
V minulosti: nebozez, pila, kladivo, projímač, sekery, bradatky, hoblíky, vrtáky,