V dnešní době je Klášter Clairefontaine tématem na rtech každého. Ať už kvůli svému významu v sociální sféře, jeho dopadu na ekonomiku nebo jeho vlivu na populární kulturu, Klášter Clairefontaine upoutal pozornost velkého počtu lidí po celém světě. Tento jev není překvapivý, protože Klášter Clairefontaine má řadu vlastností, díky kterým si zaslouží studium a zájem ze strany akademiků, odborníků i nadšenců. V tomto článku do hloubky prozkoumáme některé z nejvýznamnějších aspektů Klášter Clairefontaine, analyzujeme jeho důležitost dnes a jeho potenciální dopad v budoucnu. Prostřednictvím přísné a vyčerpávající analýzy se budeme snažit osvětlit toto vysoce relevantní téma a nabídnout komplexní vizi, která čtenářům umožní lépe porozumět jeho rozsahu a významu.
Klášter Clairefontaine | |
---|---|
Apsida klášterního kostela Panny Marie | |
Lokalita | |
Stát | ![]() |
Kraj | Valonsko |
Místo | Arlon |
Souřadnice | 49°39′57″ s. š., 5°51′57,5″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | cisterciačky |
Zakladatel | Ermesinda Lucemburská |
Založení | 1247 |
Zrušení | 1794 |
Odkazy | |
Web | clairefontaine-arlon |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klášter Clairefontaine (lat. Clara Fons znamemná Jasný pramen) jsou ruiny bývalého ženského kláštera cisterciaček ve Valonsku, v belgické provincii Lucemburk, vzdálené 4 km od města Arlon, k němuž administrativně patří, a 3 km od města Eischen.
Klášter byl cisterciáckou fundaci z roku 1247, jež byla zamýšlena i jako nekropole lucemburských hrabat. Jeho zakladatelka Ermesinda (1188-1247) byl považována za zakladatelku (prabábu) rodu Lucemburků. K založení se odhodlala až na prahu smrti, kdy byla dvojnásobnou vdovou a matkou čtř dospělých dětí. K založení kláštera ji údajně přivedlo zjevení Panny Marie, která určila také místo, kde pro ni klášter má být postaven. Založení kláštera hraběnka potvrdila svým testamentem, stejně jako přání, aby v něm byla pohřbena. Její ostatky i s pozůstatky sarkofágu byly v 19. století nalezeny a jejich pravost potvrzena antropologickým průzkumem[1]
Údolí bylo osídleno již od římských dob a jeho panským centrem byl hrad Bardenbourg, kde hraběnka Ermesinda také pobývala. Návštěvou na něm bylo několik významných osobností, například papež Evžen III., který se tam v roce 1147 zastavil na cestě z Remeše do Trevíru se skupinou 18 kardinálů. V papežově doprovodu byl pozdější světec, Bernard z Clairvaux, který podle legendy nabral vodu z pramene nedaleko hradu a požehnal jí nemocnému, který se pak zázračně uzdravil. Odtud byl odvozován původ jména kláštera „Clairefontaine“. O vodě se dosud říká, že má léčivé vlastnosti.
Ermesinda zemřela v únoru 1247, takže opatství dal postavit její syn Jindřich V. Blondýn. Písemně se existence kláštera poprvé uvádí k roku 1250.
Klášter byl činný až do francouzské revoluce, kdy byli roku 1794 nuceni řeholníci klášter opustit a budovy údajně zničili francouzští revolucionáři. Pravděpodobnějším důvodem zruinování staveb byl fakt, že obyvatelé z okolních vsí potřebovali kámen ke stavbě svých domů.
Kolem roku 1875 postavili jezuité z Arlonu na místě starého opatství novou kapli. Hraběnka Ermesinda v ní má mramorový novogotický sarkofág, do něhož byly přeneseny ostatky z původního hrobu.