Klouzek žlutavý

V současné době je Klouzek žlutavý tématem velkého významu a zájmu v různých oblastech společnosti. Ať už na osobní, profesní, akademické nebo společenské úrovni, Klouzek žlutavý upoutal pozornost a vyvolal mnoho debat. S rostoucí důležitostí Klouzek žlutavý v našem každodenním životě je nezbytné pochopit jeho důsledky, výzvy a příležitosti. V tomto článku důkladně prozkoumáme Klouzek žlutavý a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty našeho života. Od svého vzniku až po dnešní vývoj se Klouzek žlutavý stal tématem, které nelze ignorovat. Připojte se k nám na této cestě, abyste objevili vše, co je třeba vědět o Klouzek žlutavý.

Jak číst taxoboxKlouzek žlutavý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďklouzkovité (Suillaceae)
Rodklouzek (Suillus)
Binomické jméno
Suillus flavidus
(Fr.: Fr.) J. S. Presl 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klouzek žlutavý (Suillus flavidus (Fr.: Fr.) J. S. Presl 1846) je chráněná houba z čeledi klouzkovitých. Vyskytuje se vzácně ve vlhkých rašelinných lesích pod borovicemi.

Vzhled

Makroskopický

Klobouk 25 až 70[1] milimetrů široký, obvykle špinavě, olivově či hnědavě žlutý. Málo masitý, u dospělých plodnice někdy s tupým hrbolem na temeni.[1]

Rourky dosahují 3–8 mm délky, póry průměru 2–3 (4) milimetry, oboje jsou nejprve žluté, později olivově žluté až žlutookrové.[1]

Třeň dosahuje 40–100 × 5–15 milimetrů, nejčastěji válcovitý, k bázi někdy pokroucený. V mládí jej s okrajem klobouku spojuje gelatinózní velum, které se později odtrhává a tvoří gelatinózní prsten hnědé barvy.[1]

Dužnina je špinavě nažloutlá, na řezu neoxiduje nebo jen mírně hnědne. Chuť má nakyslou, vůni nenápadnou.[1]

Mikroskopický

Výtrusy dosahují (7,5) 8 – 11 × 3 – 4 μm, jsou hladké, elipsoidně vřetenovité, patrná je suprahilární deprese z bočního pohledu.[1] Povrch klobouku kryje ixotrichoderm s 3–6 μm tenkými hyfami v gelatinózní vrstvě.[1]

Výskyt

Jde o vzácný druh, který roste na podmáčených stanovištích, obvykle rašeliništích, vždy v kobercích rašeliníku.[2] Rozšířený je především na přechodových rašeliništích od pahorkatin do podhůří, méně často na podmáčených místech v kulturních borech. Mykorhizně je vázán na některé druhy borovic se dvěma jehlicemi ve svazečku, především s borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí blatkou (Pinus rotundata) a v horách s borovicí klečí (Pinus mugo).[1][2] Pilát jej řadil mezi houby rašelin (svaz Oxycocco-Sphagnetea), konkrétně mezi houby živých rašelin (druhy sphagnikolní).[3] Fruktifikuje od srpna do října.[4]

Rozšíření

Roste na severní polokouli, v Severní Americe (USA, Kanada), Asii (Rusko) a Evropě (Andorra, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.)[5]

Na území České republiky jako první klouzek žlutavý sbíral a nález roku 1925 publikoval František Tyttl (Plzeňsko). Druhý nález učinil o čtvrtstoletí později František Kotlaba na Soběslavsku.[3] V rámci chráněných území České republiky byl výskyt tohoto druhu popsán na následujících lokalitách:

Záměna

S ohledem na stanoviště (rašeliniště) a mykorhizního symbionta (borovice) je záměna nepravděpodobná.

Ochrana

Klouzek žlutavý je sice v některých publikacích uváděn jako jedlý, ale z kuchyňského hlediska jde o bezvýznamnou a kvalitativně podřadnou houbu (vodnatá, nakyslá, málo masitá).[3] Především je ale vzácný, Červený seznam hub České republiky jej klasifikuje jako ohrožený druh (EN)[2], zákon o ochraně přírody ho řadí k silně ohroženým druhům.[4] Sběr je jako u ostatních chráněných hub zakázán a může být pokutován až do výše 50 000 Kč za každou utrženou plodnici.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Klouzek žlutavý, s. 84. 
  2. ↑ a b c d e f g h HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky . Praha: Příroda, 2006 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  3. ↑ a b c PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola VII. Houby rašelin, s. 113–115. 
  4. ↑ a b c d e f ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha: Ministerstvo ŽP ČR, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. S. 7, 55. 
  5. ↑ Boletus pseudoregius . Gwannon.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. 
  6. ↑ a b c d kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 432, 517, 596. 

Externí odkazy