V dnešním světě je Kiviak relevantní téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku Kiviak generuje nejrůznější názory a debaty a stává se místem setkání odborníků a fanoušků. V průběhu let se stal fenoménem, který překračuje hranice a kultury a podnítil rostoucí zájem o různé oblasti vědění. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad a důležitost Kiviak a také jeho důsledky v současném kontextu.
Kiviak (též kiviaq) je tradiční zimní pokrm grónských Inuitů, jehož základ tvoří alkouni malí (Alle alle) několik měsíců vyfermentovaní v tulení kůži. Toto jídlo je stále konzumováno v severozápadním Grónsku v oblasti Thule.
Alkouni malí se nejdříve pochytají, k čemuž dochází na jaře v alkouních koloniích. K chytání slouží sítě na dlouhé tyči připomínající sítě na motýly. V minulosti byla tato síť vyráběna z tulení kůže a konstrukce byla vytvořena z naplaveného dříví a narvalích klů. Chytání alkounů se účastní celá místní komunita včetně žen a dětí, kteří jsou jinak z většiny ostatních lovných výprav vyloučeni. Jedná se o poměrně nebezpečnou aktivitu, protože alkouni malí hnízdí na strmých skalnatých svazích, kde hrozí pád ze srázu a sesuvy kamení.[1]
Alkouni se po odchytu usmrtí a nijak neupravení (tzn. i s peřím, vnitřnostmi a zobáky) se uloží do čerstvé tulení kůže (např. z tuleně kroužkovaného), na které byl ponechán podkožní tuk.[2][3] Alkouni jsou do tulení kůže naskládáni hodně natěsno, aby se minimalizovalo množství přítomného vzduchu, takže do jedné kůže z tuleně se může vecpat i 400–500 alkounů.[4] Tulení kůže se poté zašije.[3] Tato gastronomická rarita se poté uloží na pečlivě vybranou lokaci s ideálním sklonem zeminy a množstvím slunečního světla, aby pokrm v následujících měsících nebyl moc studený a nezmrzl, ale ani moc teplý a neshnil. Na kiviak se poté naskládají kameny, aby se k němu nedostali predátoři jako liška polární. Pokrm poté v chladném prostředí postupně fermentuje po 3–6 měsíců, načež se vyhrabe a sní. Výrazná chuť fermentovaných alkounů byla přirovnána k chuti výrazného sýru s lékořicí.[2] Přesný způsob přípravy se může místně lišit a některé rodiny používají stejné kamenné skrýše pro fermentování kiviaku po generace.[3]
Podle archeologických záznamů dochází v Grónsku k využívání alkounů malých na maso již nejméně po tisíc let.[1] Odhaduje se, že v 90. letech 20. století bylo v Grónsku každoročně odchytnuto kolem 60 000 alkounů malých.[5] I když se většina alkounů malých v moderních dobách uvaří a sní krátce po odchytu, část ptáků je stále ponechávána pro tradiční kiviak, který se konzumuje v zimních měsících při různých slavnostech, jako jsou svatby nebo svátky.[2]