Ketolátky
V dnešním světě se Ketolátky stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, ekonomiku nebo kulturu, Ketolátky je téma, které nenechává nikoho lhostejným. Od svého vzniku a vývoje až po jeho důsledky v současnosti a budoucnosti, Ketolátky rozpoutal debatu v různých oblastech, generoval protichůdné názory a vedl k úvahám o jeho důležitosti a dopadu. Proto je nezbytné ponořit se hlouběji do studia a analýzy Ketolátky, abychom komplexně pochopili jeho vliv a rozsah v současném kontextu. Vzhledem k této realitě je nutné k tématu Ketolátky přistupovat z různých úhlů pohledu, abychom nabídli globální a obohacující vizi, která uspokojí zvědavost a zájem všech čtenářů.
Ketolátky, označované též jako ketonové látky, jsou v biochemii produkty rozkladu mastných kyselin za jistých metabolických podmínek, především během hladovění. Jsou-li v játrech mastné kyseliny degradovány rychleji, než se vzniklý acetylkoenzym A může zařadit do Krebsova cyklu, jsou zpracovávány alternativní cestou, která vede právě ke vzniku ketolátek – tedy acetacetátu, beta-hydroxybutyrátu a acetonu. Vznikají pouze v játrech a jsou využívány extrahepatálními tkáněmi (játra ne) jako dočasný zdroj energie, využívá je hlavně mozek, který sám nedokáže získat energii z katabolismu mastných kyselin a jehož jedinou živinou je glukóza popř. tyto ketolátky.
Acetacetát a aceton jsou skutečně ketony, betahydroxybutyrát je technicky vzato karboxylová kyselina. Výchozí látkou je acetacetát, ze kterého hydrogenací vzniká 3-hydroxybutyrát a jeho dekarboxylací a oxidací vzniká aceton.
Acetacetát a betahydroxybutyrát slouží jako zdroj energie pro tkáně. Jejich nevýhodou je ale to, že jsou kyselé a při vysoké koncentraci v krvi mohou narušit acidobazickou rovnováhu v organismu. Přebytečné ketolátky se vylučují močí a potem, aceton je vydýcháván v plicích – za určitých metabolických stavů však produkce ketolátek převyšuje možnosti tkání je zpracovat. Vyšší než normální hladiny ketolátek v krvi či moči se označují jako ketonemie, resp. ketonurie. Výsledný stav je pak ketóza, při narušení rovnováhy kyselin nastává ketoacidóza. Ketolátky se prokazují reakcí s nitroprusidem.
Nejběžnější příčinou ketózy je hladovění, nadměrný přísun tuků spolu s nedostatečným přísunem sacharidů, těžká, život ohrožující ketoacidóza je běžným důsledkem dekompenzované cukrovky.
Literatura
- MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.
- MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 3. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2001. ix, 872 s. ISBN 80-7319-003-6.
- MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 2. vyd. v ČR. Praha: H & H, 1996. ix, 872 s. ISBN 80-85787-38-5.
Lékařská biochemie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ketolátky na Wikimedia Commons
