Kazujo Sedžimaová

V dnešní době je Kazujo Sedžimaová téma, které se v naší společnosti stává stále aktuálnějším. V průběhu let jsme viděli, jak Kazujo Sedžimaová ovlivnil naše životy různými způsoby, od způsobu, jakým komunikujeme, až po způsob, jakým provádíme naše každodenní činnosti. Není pochyb o tom, že Kazujo Sedžimaová vytvořil velký dopad jak individuálně, tak kolektivně, a proto stále více lidí hledá informace a znalosti na toto téma. V tomto článku důkladně prozkoumáme Kazujo Sedžimaová a analyzujeme jeho vliv na různé aspekty našeho života.

Kazujo Sedžimaová
Kazujo Sedžimaová (26. března 2009)
Kazujo Sedžimaová (26. března 2009)
Narození29. října 1956 (68 let)
JaponskoJaponsko Japonsko
Alma materJapan Women's University
Ibaraki Prefectural Mito First High School
Sukegawa Junior High School
Povoláníarchitektka
Významná dílaInstitut Valencià d'Art Modern
OceněníRolf Schock Prize in Visual Arts (2005)
Berlínská umělecká cena (2007)
Erna Hamburger Prize (2009)
Pritzkerova cena (2010)
důstojník Řádu umění a literatury (2010)
Cena stříbrného trojúhelníku (2013)
Medaile cti s fialovou stuhou (2016)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.sanaa.co.jp
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kazujo Sedžimaová je japonské jméno, v němž Sedžima je rodové jméno.

Kazujo Sedžimaová (* 29. říjen 1956) je japonská architektka, laureátka nejprestižnějšího ocenění v oboru, Pritzkerovy ceny, z roku 2010. Cenu získala spolu se svým spolupracovníkem Rjúe Nišizawou.

Po absolvování Japonské ženské univerzity (Nihon džoši daigaku) pracovala v ateliéru Tojoo Itóa. Roku 1987 se osamostatnila a roku 1995 založila firmu společně s architektem Rjúe Nišizawou pod názvem SANAA (Sejima and Nishizawa and Associates). Od té doby pracují spolu. K jejich nejoceňovanějším stavbám patří New Museum v New Yorku, O-Museum v Naganu či Muzeum současného umění ve městě Kanazawa. Jejich stavby často pracují s jednoduchými krychlovými tvary.

Roku 2010 jako první žena v historii řídila architektonickou část Benátského bienále.

Galerie

  • New Museum v New Yorku
    New Museum v New Yorku
  • Škola managementu a designu v Zollvereinu
    Škola managementu a designu v Zollvereinu
  • Policejní stanice na nádraží Chōfu v Tokiu
    Policejní stanice na nádraží Chōfu v Tokiu
  • Muzeum současného umění v Kanazawě
    Muzeum současného umění v Kanazawě

Literatura

Externí odkazy

Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Bálkršna Dóší (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024) Liou Ťia-kchun (2025)