V současné době se Karol Spišák stalo tématem velkého významu a zájmu v různých oblastech. Od politiky po vědu, kulturu a technologie, Karol Spišák upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho důsledky jsou hluboké a jeho vliv je cítit v každém aspektu každodenního života. V tomto článku se blíže podíváme na různé aspekty Karol Spišák a na to, jak ovlivnil naši společnost. Od jeho počátků až po současný vývoj se ponoříme do oblasti znalostí nebo aspektu reality, který nenechává nikoho lhostejným. Připojte se k nám na této prohlídce Karol Spišák a objevte vše, co stojí za tímto fenoménem.
Karol Spišák | |
---|---|
Narození | 17. srpna 1941 Bratislava |
Úmrtí | 13. března 2007 (ve věku 65 let) nebo 12. března 2007 (ve věku 65 let) Bratislava |
Povolání | režisér a herec |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karol Spišák (17. srpna 1941, Bratislava- 13. března 2007, Nitra) byl slovenský herec a režisér. Dlouhá léta byl působil v Divadle Andreje Bagára v Nitře a byl ředitelem Starého divadla v Nitře. Kromě domovské scény zanechal výrazné stopy i jako hostující ředitel Slovenském národním divadle v Bratislavě, např. inscenací O myších a lidech, na bratislavské Nové scéně a v Košicích. V letech 1999-2004 uvedl čtyři inscenace i se zvolenskými činoherci, tři roky jeho inscenace otevíraly Zvolenské zámecké hry.
Karol Spišák se jako herec i režisér zapsal do historie Slovenské televize. Významná byla jeho režie historického filmu Adam Šangala, jako herec hrál ve významné televizní adaptaci románu Balada o sedmi oběšených ruského novelisty Leonida Andrejeva. Mezi další známé filmy patří Kosení Jestřabí louky, Pavilón šelem a Nylonový měsíc. Ve filmu a v televizi ztvárňoval padouchy – teroristy a naopak elegány. Režisér Martin Huba ho obsadil do role Stalina v televizním filmu Hodina majstrov.
V Nitře působil třicet let. Věnoval se dramatu, ale pro nitranské diváky připravil i řadu komediálních inscenací. Vždy tvrdil, že diváky je těžší rozesmát než rozplakat. Kritikové tvrdili, že jeho komedie získaly salónní výchovu.
Jako první na Slovensku uvedl roku 1973 na scénu v Nitře muzikál (Na skle maľované). V té době měl však s pojmem muzikál ideové potíže, a proto byl uveden jako „hra se zpěvy“. Záhy byl titul zakázán a po nějaké době se úspěšně hrál v SND. Po Listopadu 1989 se k muzikálu vrátil a režíroval Mníšky. Snažil se v něm dokázat, že muzikál nemusí být nákladný a plný vnějších efektů, aby měl mezi diváky úspěch.
Když Divadlo Andreje Bagára dostalo novou budovu, z divadla odešel, tři roky byl na volné noze a vrátil se jako ředitel do původní budovy, kde začalo hrát pro děti Loutkové, dnes Staré divadlo. Za ministra kultury Ivana Hudce měl problémy, byl sesazen a r. 1997 se aktivně do stávky divadelníků; po skončení éry Vladimíra Mečiara se do své funkce ve Starém divadle vrátil. Práci pro děti měl rád a vždy zdůrazňoval na důležitou roli estetické výchovy na mládež.
Karol Spišák byl ženatý, měl dva syny a jednu dceru. Synové Michal a Ondrej Spišákovi jsou také divadelními režiséry. Velmi si oblíbil kraj kolem Banské Štiavnice, kde vlastnil ve vesničce Svätý Anton chalupu. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 13. března 2007.
(výběr)