Karel Bubela mladší

V dnešním světě je Karel Bubela mladší téma, které získalo velký význam díky svému dopadu na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po dopad na současnou společnost byl Karel Bubela mladší předmětem studia a debat odborníků z různých oborů. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Karel Bubela mladší, od jeho vývoje v průběhu času až po jeho vliv na populární kulturu. Kromě toho budeme analyzovat roli, kterou hraje Karel Bubela mladší v dnešních životech lidí, a její projekci do budoucnosti.

Karel Bubela
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1913 – 1918
Stranická příslušnost
ČlenstvíLid. str. pokroková
Narození10. listopadu 1872
Bzenec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. července 1943 (ve věku 70 let)
Vsetín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
RodičeKarel Bubela
Barbora Bubelová[1]
PříbuzníViktor Bubela (bratr)
Jan Bubela strýc
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik a podnikatel
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Bubela mladší (10. listopadu 1872 Bzenec[2] – 19. července 1943 Vsetín[2]) byl rakouský podnikatel a politik české národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu.

Biografie

Jeho otcem byl podnikatel a politik Karel Bubela, matkou byla Barbora Drahokoupilová z Dolních Bučic. Karel byl nejstarším synem svých rodičů. Narodil se v Bzenci, kde tehdy sídlila rodinná firma, ale již roku 1876 se přestěhovali do Vsetína. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a pak začal studovat práva na Univerzitě Karlově v Praze. Vysokou školu ovšem nedokončil a začal působit v rodinném obchodu se dřevem. Od roku 1907 byl firemním prokuristou a od roku 1908 (po smrti otce) i veřejným společníkem podniku. Byl veřejně a politicky činný. V roce 1892 byl společně s architektem Dušanem Jurkovičem a profesorem Válkem hlavním jednatelem národopisné výstavy ve Vsetíně. Spolu se svým otcem se také podílel na organizování účasti Valašska na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895. Od roku 1907 byl členem Pokrokového politického spolku, majícího blízko k Tomáši Masarykovi. Spolek vydával týdeník Valašské noviny. Byl vsetínským důvěrníkem spolku. Podílel se na kampani T. Masaryka do voleb do Říšské rady roku 1911. V roce 1911 se podílel na ustavení Vsackého politického spolku. Byl členem vsetínského vzdělávacího spolku Snaha, zakládal Okrašlovací spolek. Měl podíl na konání místní ovocnářské výstavy roku 1907 a dobytkářské výstavy v roce 1913. Od roku 1910 zasedal v okresní školní radě. Byl členem místního Sokola a pomáhal sokolům opatřovat finance. V srpnu 1913 mu udělilo město Hranice čestné občanství.[2]

Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1913 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Vsetín.[3] V roce 1913 se uvádí jako pokrokový kandidát (Lidová strana pokroková na Moravě, moravská sesterská strana Národní strany svobodomyslné, tj. mladočeské).[4][2] Na sněmu byl členem poslaneckého klubu Strany lidově-pokrokové. Zasedl do živnostenského, železničního, imunitního a sociálně-politického odboru sněmu. Byl navíc zapisovatelem živnostenského odboru.[2]

Během světové války byl v roce 1917 odveden do armády. Do domoviny se vrátil z Terstu až v prosinci 1918. Po roce 1918 se z aktivního politického života převážně stáhl. V období let 1919–1921 většinou pobýval obchodně v Praze. Podílel se na budování profesních organizací dřevařského průmyslu. Stal se předsedou Svazu majitelů pil. Byl i předsedou nožířské sekce Svazu průmyslu (Bubelova dřevařská firma dlouhodobě vyráběla i nože). Vláda ho vyslala coby delegáta obchodní mise do Paříže. V roce 1920 byl ustanoven obchodním radou dřevařského odboru. Dlouhodobě zasedal v obchodní a živnostenské komoře v Olomouci a byl členem okresního výboru ve Vsetíně. Firma Bratři Bubelové byla roku 1923 rozdělena, přičemž Karel Bubela a jeho bratr Viktor Bubela založili nový podnik. Karel Bubela podle vzpomínek bratra nebyl příliš znalý vlastní výroby, ale zabýval se hlavně organizováním chodu firmy a o daňové otázky. V roce 1926 se podílel na stavbě Masarykova pomníku ve Vsetíně. V pokročilém věku se roku 1927 oženil. Sňatek skončil roku 1935 rozvodem, přičemž manželka ho připravila soudně o značné jmění. V závěru života byl apatický a úzkostně prožíval nacistickou okupaci. Zemřel v červenci 1943. Příčinou byla stařecká sešlost a zápal plic. Po posledním rozloučení ve Vsetíně bylo tělo odvezeno do krematoria v Olomouci. Byl příslušníkem Českobratrské církve evangelické.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Národní listy, 7. 2. 1908, s. 7.
  2. ↑ a b c d e f HALA, Jiří: Reprezentace Valašska na moravském zemském sněmu v letech 1884-1914 . is.muni.cz . Dostupné online. 
  3. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  4. ↑ Mährisches Tagblatt, 25. 6. 1913, s. 6.

Externí odkazy