V tomto článku prozkoumáme téma Karačajsko-balkarština, téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Karačajsko-balkarština je mnohostranné téma, které je předmětem studia a debat již dlouhou dobu. V průběhu historie hrál Karačajsko-balkarština zásadní roli v různých aspektech lidského života, od vědy po kulturu, politiku a společnost obecně. V tomto článku se ponoříme do různých dimenzí Karačajsko-balkarština a pokusíme se osvětlit jeho důsledky a dopad na dnešní svět. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy se pokusíme nabídnout kompletní pohled na Karačajsko-balkarština a jeho relevanci dnes.
Karačajsko-balkarština (qaračaj-malqar til) je turkický jazyk, kterým mluví karačajsko-balkarský národ, jehož domovinou je oblast severního Kavkazu. Nejbližším příbuzným jazykem je kumyčtina. Další příbuzné jazyky jsou turkické jazyky jako turečtina, azerština a turkmenština. Karačajština je jedním z úředních jazyků Dagestánské republiky. Je také uznáván jako menšinový jazyk v Kazachstánu a Kyrgyzstánu.
Karačajsko-balkarský jazyk má dva dialekty. Na tyto dialekty se pohlíží jako na samostatné jazyky. Jazykem hovoří cca 108 000 lidí (zhruba 156 000 Karačajů a 85 000 Balkarů).[1]
Karačajsky (garačaj til) se mluví v Karačajsko-čerkeské republice.
Balkarsky (malgar til) se mluví v Kabardsko-balkarské republice.
Karačajsko-balkarský jazyk má třistaletou písemnou tradici. Formoval se pod vlivem poloveckých Kumyků v severní části Kavkazu. První písemná památka byla zaznamenána arabským písmem a pochází z roku 1715. Tímto písmem, které bylo roku 1920 doplněno o samohlásky, se karačajsko-balkarština zapisovala do roku 1924. V letech 1924 - 1936 se používala latinka. Od roku 1936 se karačajsko-balkarský jazyk zapisuje upravenou verzí cyrilice.