Juraj Joanik Bazilovič
V tomto článku podrobně analyzujeme Juraj Joanik Bazilovič, prozkoumáme jeho různé aspekty a vlastnosti, abychom pochopili jeho dopad v různých kontextech. Od svého vzniku až po svou relevanci dnes vzbuzuje Juraj Joanik Bazilovič značný zájem a diskuse a stává se tématem zájmu odborníků i široké veřejnosti. V tomto směru budeme zkoumat jeho historický vývoj, jeho důsledky v současné společnosti a možné důsledky, které to má pro budoucnost. Tento článek se snaží poskytnout komplexní pohled na Juraj Joanik Bazilovič, a tak nabízí solidní výchozí bod pro ty, kteří se chtějí ponořit do tohoto složitého a fascinujícího tématu.
| Juraj Joanik Bazilovič | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. června 1742 Hlivištia |
| Úmrtí | 18. listopadu 1821 (ve věku 79 let) nebo 1821 (ve věku 78–79 let) Užhorod |
| Místo pohřbení | Mukačevo |
| Povolání | historik |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Protoigumen Joannik Bazilovič (1742 Hlivištia – 1821 Užhorod) byl řeckokatolický protoigumen, církevní historik, jeden z prvních historiků Podkarpatské Rusi.
Narodil se ve vsi Hlivištia na východním Slovensku, vzdělání se mu dostalo v Užhorodu a v Košicích. Dlouhých 38 let byl protoigumenem mukačevského Svjatonikolajevského monastýru. Při pořádání klášterní knihovny a archivu diecéze se seznámil s množstvím dokumentů, které se staly základem pro napsání několika prací o historii Podkarpatí. Nejlepší z nich je latinský Krátký popis nadace Theodora Koriantoviče (Brevis notitia fundationis Theodori Koriatovics) rozdělený do dvou dílů vydaných v Košicích. Jsou nejstaršími známými díly podkarpatského autora, první díl byl vydán v roce 1799, druhý vyšel v letech 1804–1805. Bazilovičova díla jsou památkou karpatoruské kultury obecně a historické vědy zvláště, jsou základem poznání historie a duchovního života Podkarpatí.
Bazilovič zemřel roku 1821 v Užhorodu a je pochován v Mukačevském monastýru.
Stručný popis nadace Teodora Koriatoviče
Kniha byla napsána s úmyslem prokázat majetek, kterým kníže Teodor Koriatovič obdaroval Mukačevský monastýr na konci čtrnáctého a počátkem patnáctého století, a zajistit ochranu před útoky katolického duchovenstva v Uhrách. Bazilovič argumentoval, že monastýr je pozemkovým vlastníkem na základě dávných privilegií, že duchovenstvo ortodoxní církve uznává podmínky rovnosti ortodoxní a katolické církve, že Rusíni jsou původní obyvatelstvo od pradávna žijící na území moderního Zakarpatska. Knihy shrnují historii litevsko-ruského rodu Koriatovičů, působení knížete Teodora v Zakarpatí od poloviny XIV. do počátku XV. století, historii kláštera a Mukačevské diecéz až do roku 1798, to vše představují v těsné souvislosti se sekulární historií regionu. Vědecká hodnota práce tkví především v tom, že autor přinesl významné zdroje – desítky dopisů, výsad a reskriptů uherských králů, papežské buly, nejrůznější příkazy mukačevských biskupů atd. a jako jeden z prvních v historiografii vznesl otázku etnogeneze Slovanů a původu autochtonních Rusínů v Podkarpatí.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Иоанникий Базилович na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Joanik Bazilovič na Wikimedia Commons - POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. Heslo Bazilovič Ioannikij (Basilovits), s. 25.
