Juda (biblická postava)

Juda
Narození	1566 př. n. l. Paddan-Aram
Choť	Bat Choua
Děti	Perec[1] Zerah[1] Ér[2] Ónan[3] Šelach[4]
Rodiče	Jákob a Lea
Příbuzní	Dína, Josef (patriarcha), Naftalí, Šimeon, Lévi, Benjamín, Dan, Zabulón, Rúben, Isachar, Gád a Ašer (sourozenci) Hezron[5] a Hamul (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juda (hebrejsky יְהוּדָה‎, Jehuda) je jméno čtvrtého Jákobova syna, kterého mu porodila manželka Lea.^[6] Jméno se vykládá různě, a to od „Patřící Hospodinu“ či „Vyznavač“,^[7] až po „Ten, kdo vzdává chválu“.^[8] Tento Juda se stal praotcem nejvýznačnějšího izraelského kmene, od jehož jména je odvozován jak zeměpisný název pro Judsko a Judeu, tak národní a náboženské označení Židé respektive židé. Tuto význačnou roli Judy a jeho potomků v rámci izraelských kmenů prorocky předpověděl samotný patriarcha Jákob, když před svou smrtí dával požehnání svým synům.^[9]

Juda své vůdčí postavení mezi svými bratry získával postupně. Poté, co o svá prvorozenecká práva přišel nejstarší Jákobův syn Rúben kvůli incidentu s lůžkem Jákobovy ženiny Bilhy,^[10] a ono právo nepřešlo ani na další starší bratry Šimeóna a Léviho kvůli incidentu v Šekemu,^[11] byl Jákobem upřednostněn syn Josef. Ten však byl svými bratry, kteří na něho žárlili, prodán do otroctví a otci byl předložen Josefův šat potřísněný krví jako důkaz, že ho rozsápala divá zvěř.^[12] Po této události se Juda od svých bratrů na nějaký čas odloučil a vzal si za ženu kenaanku, s níž měl syny Era, Ónana a Šelu.

Juda svého nejstaršího syna Era oženil s Támar. Bible však uvádí, že Er byl v očích Hospodinových zlý „a proto jej Hospodin usmrtil“.^[13] Podle švagrovského práva se proto Támar stala ženou Judova druhorozeného syna Ónana, ale i toho Hospodin usmrtil.^[14] Juda se bál, že by tentýž osud potkal i jeho nejmladšího syna Šelu, a tak Támar odeslal do otcovského domu s tím, že Šelu sice za manžela naoko přislíbil, ale svůj příslib ve skutečnosti nikdy zrealizovat nechtěl. Když tento Judův záměr Támar pochopila, rozhodla se, že se o roli matky postará tak, že se přestrojí za nevěstku a při vhodné příležitosti svede Judu. To se jí nakonec povedlo a skrze tento čin i otěhotněla. Když se ale o jejím těhotenství Juda dozvěděl, měl za to, že se dopustila smilstva, a tak nechal Támar vyvést, aby byla za tento čin upálena.^[15] Támar však Judovi předložila pečetidlo, které jí dal jako zástavu za sexuální služby, a Juda uznal, že Támar je spravedlivější než on.^[16] Jedná se o první biblický popis pokání^[17] a od této události se Juda v rámci rodu dostává do popředí a získává vůdčí postavení.

Nejen, že se Juda skrze Támar stává otcem Zeracha a Perese, jenž figuruje v rodopise význačných izraelských králů Davida^[18] a jeho syna Šalomouna, ale získává rovněž důvěru svého otce a též svých bratří včetně Josefa. Josef se sice díky Judově iniciativě dostal do otroctví,^[19] ale v Egyptě se z něj nakonec po jistých peripetiích stává místokrál,^[20] který rozhoduje o životě a smrti jak všech jeho obyvatel, tak všech příchozích. Kvůli hladu přicházejí do Egypta i Josefovi bratři včetně Judy. Josef se nejprve svým bratřím nedává poznat a mluví s nimi drsně, když však vidí bratrskou soudržnost a ochotu Judy obětovat se za nejmladšího z bratří,^[21] je přemožen a dává se svým bratřím poznat.^[22] Když se celá Jákobova rodina přesouvá do Egypta, je Juda svým otcem pověřen, aby tam připravil vhodné podmínky.^[23] Podle jednoho midraše měl Juda za úkol připravit v Egyptě studovnu, kde by se Jákobovi potomci mohli věnovat studiu Tóry.^[24]

Po babylónském exilu se mezi Židy jméno Juda postupně stalo jedním z nejoblíbenějších. V Tanachu je zmínka nejméně o šesti jiných mužích tohoto jména:

• otec levitů, kteří měli po návratu z babylónského exilu řídit „dílo Hospodinova domu“ (Ezd 3, 8–9 (Kral, ČEP));
• jeden z levitů, který se v babylónském exilu oženil s cizinkou a ze zajetí se vracel spolu s Ezdrášem (Ezd 10, 23 (Kral, ČEP));
• přední Benjamínovec, který se po babylónském exilu v době Nehemjášově usadil v Jeruzalémě a byl „druhý nad městem“ (Neh 11, 9 (Kral, ČEP));
• levita, který se z babylónského exilu vracel spolu se Zerubábelem a podílel se na řízení sborového zpěvu (Neh 12, 8 (Kral, ČEP));
• jeden z kněží v době Nehemjášově (Neh 12, 36 (Kral, ČEP));
• jeden z mužů, které král Joakim poslal k Bárukovi pro Jeremjášovu knihu (Jr 36, 14–23 (Kral, ČEP)), v tomto případě je jméno v hebrejštině psáno v mírně pozměněné podobě jako Jehudi (יְהוּדִי).

V Novém zákoně se zmiňuje předexilní Juda v rodokmenu Ježíšově (Mt 1, 3 (Kral, ČEP), L 3, 26 (Kral, ČEP)). Mezi nositele téhož jména patřili i dva z dvanácti Ježíšových apoštolů.^[25] Jeden z nich je znám jako Juda Tadeáš a druhý pod označením Jidáš. Stejné jméno figuruje i ve výčtu Ježíšových nevlastních bratrů.^[26][27]

• NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Juda. 
• DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo JUDA. 
• BINDER, Jan. Slovník biblické kultury. Praha: E.W.A. Edition, 1992. ISBN 80-900175-7-6. Heslo JUDA. 

• Izraelský národ
• Rodokmeny biblických postav

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juda na Wikimedia Commons