V dnešním světě se José Clemente Orozco stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Od svého vzniku až po dopad, který má dnes, byl José Clemente Orozco předmětem studia, debat a úvah pro odborníky v různých oborech. Jeho vliv sahá z kulturní, sociální, politické a ekonomické sféry a má významný dopad na každodenní životy lidí. V tomto článku prozkoumáme vývoj a dopad José Clemente Orozco v průběhu času, stejně jako vyhlídky a výzvy, kterým čelí v dnešním světě.
José Clemente Orozco | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | José Clemente Oricalco Flores |
Narození | 23. listopadu 1883 Ciudad Guzmán |
Úmrtí | 7. září 1949 (ve věku 65 let) Ciudad de México |
Místo pohřbení | Rotonda de las Personas Ilustres |
Alma mater | Academy of San Carlos (1908–1914) |
Povolání | malíř, kreslíř a muralista |
Významná díla | The Demagogue |
Ocenění | Premio Nacional de Ciencias y Artes (1940 a 1946) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
José Clemente Orozco (23. listopadu 1883, Ciudad Guzmán – 7. září 1949, Ciudad de México) byl mexický malíř.
V 17 letech přišel o levou ruku a ztratil částečně zrak při experimentech se střelným prachem. Začal poté studovat zemědělskou školu, ale nakonec v letech 1906–1910 vystudoval uměleckou Akademii San Carlos v Ciudad de México. V roce 1911 byl svržen mexický diktátor Porfirio Diaz a propukla tzv. Mexická revoluce. K ní patřila i móda politicky burcujících maleb po venkovních stěnách domů (tzv. muralismus). Orozco se právě v muralistické tvorbě v té době velmi našel a nikdy ji už neopustil. Jeho motivy byly vlastenecké, ale i sociálně kritické. Muralistická vlna z počátku 20. století je dnes nazývána též Mexická renesance nástěnné malby a Orozco byl jejím hlavním představitelem, spolu s Diego Riverou a Davidem Siqueirosem. S Riverou Orozco také spolupracoval v letech 1922–1924 na výzdobě Národní přípravné školy. V letech 1927–1934 žil Orozco v USA. I zde zanechal několik nástěnných maleb (např. freska na New School University v New Yorku). Poté se vrátil do rodného Mexika. V Guadalajaře vyzdobil nástěnnými malbami Vládní palác a nemocnici Hospic Cabañas. Ke konci života rozšířil své žánrové spektrum o portréty a zkusil si i scénografii.[1]