V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Joseph Schubert, tématu, které zaujalo lidi všech věkových kategorií a prostředí. Od svých počátků až po svou relevanci dnes hraje Joseph Schubert klíčovou roli ve společnosti a kultuře. V průběhu let podnítil debaty, vyvolal vášně a vyvíjel se mnoha způsoby. Budeme analyzovat jeho dopad v různých oblastech a jeho vliv na každodenní život. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy související s Joseph Schubert, od odborných názorů až po osobní zkušenosti těch, kterých se tento fenomén dotkl. Nakonec si tento článek klade za cíl nabídnout komplexní a obohacující vizi Joseph Schubert a zve čtenáře k zamyšlení, otázkám a ocenění jeho komplexnosti.
Joseph Schubert | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 20. prosince 1754 nebo 1757 Varnsdorf |
Úmrtí | 28. července 1837 Drážďany |
Žánry | opera, klasická hudba a duchovní hudba |
Povolání | hudební skladatel, houslista, violista a violoncellista |
Nástroje | violoncello, housle a viola |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Joseph Schubert (20. prosince 1754[p 1] Varnsdorf – 28. července 1837 Drážďany) byl německý houslista, violista a hudební skladatel.
Joseph Schubert získal své hudební základy u svého otce – kantora. V 11 letech odešel do Prahy, tam podle Eitnera studoval na „latinské škole“ (Jezuitské gymnázium). Zde se učil kontrapunkt u abbého Fischera. Po těchto studiích se Joseph Schubert vrátil do Varnsdorfu. V 21 letech odešel do Berlína, kde se učil hře na housle u královského komorního houslisty Kohna. Od r. 1779 začal působit jako první houslista v berlínském sídle markraběte von Brandenburg-Schwedt. A zde také v letech 1780-1781 Schubert napsal a premiéroval své opery Rosalia (Rozálie), Der Gasthof zu Genua (Hostinec v Janově), Dia Landpangen, oder das blaue Ungeheuer a později i svoji operu s baletem Die Entzauberung (Rozčarování). Z neznámých důvodů opustil v roce 1784 službu u markraběte a po další čtyři roky žil, spolu se svou početnou rodinou, v Drážďanech. Jeho manželka byla herečkou. Jmenovala se Marianne, rozená Stromová, . Po tuto dobu se Schubert hlásil do dvorní kapely saského krále, ale byl přijat až roku 1788, nejprve jako hostující violista, později jako řádný člen orchestru. V roce 1780 a 1810 navštívil Schubert se svou rodinou Prahu, protože, jak píše Bohumír Jan Dlabač, „chtěl rodinu seznámit s městem, kde v mládí získal vzdělání jak ve vědách, tak v hudebním umění“.
Ve varnsdorfské kronice Aloise Palmeho je ke dni 5. 4. 1829 zpráva o sbírce na opravu varnsdorfských varhan, kde je zmínka o Josephovi Schubertovi jako o „dvorním hudebníkovi ve Varnsdorfu rozeném“, který přispěl 18 zlatými (z celkových 524 zl. 30kr).
Už za Schubertova života byla jeho hudba oceňována, obzvláště pro svoji melodičnost a harmonickou pestrost. Schubert získal uznání jako všestranný skladatel. Byl uveden v roce 1812 v lexikonu skladatelů Ernsta Ludwiga Gerbera. Jeho dílo zahrnuje 15 mší, 4 opery, 17 sonát, a 49 koncertů pro sólové nástroje. Saská zemská knihovna v Drážďanech vlastní rukopisy tří koncertů pro violu, napsané Josephem Schubert