V tomto článku prozkoumáme téma Josef Svatoš z různých pohledů as multidisciplinárním přístupem. Budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho význam dnes a jeho vývoj v čase. Kromě toho prozkoumáme různé názory a teorie, které kolem Josef Svatoš existují, a také jeho vliv v různých oblastech, jako je kultura, politika, ekonomika a technologie. Doufáme, že prostřednictvím této komplexní analýzy poskytneme komplexní a podrobný pohled na Josef Svatoš s cílem obohatit znalosti a podnítit debatu na toto téma.
Josef Svatoš | |
---|---|
Narození | 8. listopadu 1896 Přelovice |
Úmrtí | 24. října 1942 (ve věku 45 let) Koncentrační tábor Mauthausen |
Příčina úmrtí | poprava zastřelením |
Povolání | úředník |
Choť | Marie Svatošová (roz. Sovíková) |
Příbuzní | Marie Svatošová (roz. Nová) (švagrová), Zdeňka Janíková (švagrová), Rudolf Svatoš a František Svatoš (sourozenci) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Svatoš (8. listopadu 1896, Přelovice – 24. října 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byl podporovatel výsadku Anthropoid a Out Distance popravený nacisty.
Jose Svatoš se narodil 8. listopadu 1896 v Přelovicích do rodiny Josefa Svatoše a Kateřiny Svatošové, rozené Slavíkové. Měl dva mladší bratry: Rudolfa Svatoše (* 1905) a Františka Svatoše (* 1902). Pracoval jako kancelářský revident. Oženil se s Marií Sovíkovou a společně bydleli ve třetím patře pavlačového domu v Melantrichově ulici 463/15 nedaleko Staroměstského náměstí.
Společně s manželkou Marií a její sestrou Zdeňkou Janíkovou (roz. Sovíkovou) ubytovávali ve svém bytě členy paraskupiny Anthropoid a Out Distance. Výhodou tohoto úkrytu byla i samostatná místnost oddělená od bytu chodbou. Darovali rtm. Gabčíkovi a rtm. Kubišovi jednu z aktovek, které zůstaly po atentátu na Reinharda Heydricha na místě činu. Do jejich bytu přiběhl Josef Gabčík několik desítek minut poté, co zaútočil na Heydricha, umyl se u nich a napil. Poté odešel v kabátě a čepici Josefa Svatoše.
Ke Svatošovým přišel také Karel Čurda několik minut předtím, než se 16. června 1942 vydal do Bredovské ulice (dnešní ulice Politických vězňů) na hlavní úřadovnu státní policie zradit gestapu parašutisty i všechny jejich spolupracovníky, které znal, včetně manželů Josefa a Marie Svatošových. Jak v říjnu 1942 vyprávěl Josef Svatoš svému spoluvězni v Malé pevnosti Terezín Václavu Krupkovi, u Svatošů působil Karel Čurda roztřeseným dojmem, kouřil jednu cigaretu za druhou a neustále se vykláněl z okna. Josef Svatoš ho musel dokonce napomenout, ať toho nechá, aby tím nepřitáhl nežádoucí pozornost. Čurda na Svatošových vyzvídal, kde jsou ostatní parašutisté, a když se to od nich nedozvěděl, odešel na gestapo.[1]
Svatošovi byli zřejmě první spolupracovníci parašutistů, které Karel Čurda zradil gestapu. Zatčeni byli ještě týž den, kdy je Čurda navštívil, tj. 16. června 1942. Spolu s nimi zatklo gestapo i sestru Josefovy manželky Zdeňku Janíkovou. Dne 17. června pak byli zatčeni jeho bratr Rudolf Svatoš s manželkou Marií Svatošovou, kteří bydleli v Michli. Zatčení neunikl ani bratr František, který žil na Vinohradech.
Z policejní vazby v Praze byli Svatošovi deportováni do Malé pevnosti Terezín, dne 29. září 1942 byli stanným soudem odsouzeni k trestu smrti. Pro transportu do koncentračního tábora Mauthausen byli dne 24. října 1942 v zastřeleni.[2]