Josef Bublík

V tomto článku se budeme zabývat Josef Bublík z různých úhlů pohledu, s cílem ponořit se do jeho důležitosti, výskytu a relevance dnes. V tomto směru budou analyzovány různé aspekty související s Josef Bublík se zaměřením na jeho vývoj v čase, jeho dopad na společnost a jeho vliv v různých oblastech. Stejně tak budou prezentována relevantní data, studie a úvahy, které čtenáři umožní získat ucelenou a obohacující vizi o Josef Bublík. Od jeho počátků až po současnou situaci, přes jeho implikace v kulturní, sociální, politické nebo ekonomické sféře, si tento článek klade za cíl vrhnout světlo na Josef Bublík a vytvořit prostor pro reflexi a debatu o tomto velmi transcendentálním tématu.

pplk. i. m. Josef Bublík
Narození12. února 1920
Bánov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. června 1942 (ve věku 22 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
NárodnostČeši
Vojenská kariéra
SložkaČeskoslovenská exilová armáda
Bitvydruhá světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Pamětní deska na kostele, kde se parašutisté skrývali

Josef Bublík (12. února 1920 Bánov – 18. června 1942 Praha) byl československý voják, příslušník RAF a příslušník výsadku Bioscop.

Mládí

Narodil se 12. února 1920 v Bánově u Uherského Brodu. Otec Alois Bublík (1880–1964) byl dělník v kamenolomu a legionář. Matka Žofie (1892–1975), rozená Polanská byla v domácnosti. Měl pět sourozenců.

V Bánově absolvoval obecnou školu. V roce 1931 začal studovat Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, ale již od druhého ročníku přestoupil na reálné gymnázium v Uherském Brodě, na kterém v roce 1939 maturoval. Poté se zapsal na právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Studia ale přerušil po zavření vysokých škol. Byl členem tělocvičné jednoty Orel.[1][2]

V exilu

Koncem prosince roku 1939 odešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút do Francie. V Agde byl 25. února 1940 prezentován do československého zahraničního vojska a zařazen k 2. pěšímu pluku. Bojů o Francii se zúčastnil v řadách roty doprovodných zbraní 2. pěšího pluku.

Po pádu Francie byl evakuován do Anglie. Tam byl zařazen k 1. pěšímu praporu. 1. dubna 1941 byl povýšen na desátníka aspiranta. Dobrovolně se přihlásil do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. srpna do 7. listopadu 1941 absolvoval základní sabotážní kurz, parakurz a kurz průmyslové sabotáže. Byl zařazen do výsadkové skupiny Bioscop, které velel rotný Bohuslav Kouba.

Nasazení

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Bioscop.

28. dubna 1942 byl se skupinou vysazen na Požárech na Křivoklátsku. Společně s Janem Hrubým se přesunuli do Uherského Hradiště a okolí, jelikož v blízkosti obce Bánov stojí na jistém návrší Skaličky kaplička, která sloužila Josefovi jako tajná schránka. Poté, co zde nenalezli kontakt se přesunuli do Prahy. Zde se s pomocí odboje skrývali. Nakonec se s dalšími výsadkáři přesunul do pravoslavného katedrálního chrámu Cyrila a Metoděje, kde 18. června 1942 po boji s gestapem spáchal sebevraždu.

Po válce

Dne 1. prosince 1945 byl povýšen do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam. 17. června 1948 byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty.

Na památku Josefa Bublíka byla jeho busta usazena do národního památníku hrdinů heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Na chodníku na rohu Václavské a Resslovy ulice v Praze je pamětní destička s jeho jménem v místě, kde 18. června 1942 bylo položeno jeho mrtvé tělo. Na místě je celkem sedm destiček parašutistů, kteří padli v boji v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Osmá destička nese jméno Jana Milíče Zelenky, který spáchal sebevraždu v záběhlickém "Husově háji" a jehož tělo sem bylo převezeno k dodatečné identifikaci.[3]

Jeho jméno nese ulice v Praze-Kobylisích a Základní škola v Bánově.

V roce 2010 uspořádala obec Bánov výstavu při příležitosti 90. výročí jeho narození.[4]

Na Základní škole v obci Bánov mu byla instalována pamětní deska na jeho památku.

20. června 2022 byla na rodném domě Josefa Bublíka v Bánově instalována pamětní deska. Událost se konala k 80. výročí boje v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.[5]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Podíl českých organizací.. na boji proti fašismu, s. 178. 
  2. ↑ HLAVA-SVOBODA, Václav; MAREK. Památník československé tělesné výchovy a sportu. Bratislava: Josef Zatloukal, 1947. Kapitola Tělocvičné jednoty Orel, s. 290. 
  3. ↑ N, Václavská 308/22 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 32 4228"; MAPY, 14° 25' 1 6248" EZobrazit na mapě: Google. Pamětní kameny hrdinům heydrichiády, Resslova, Václavská 308/22. Encyklopedie Prahy 2 . 2022-05-13 . Dostupné online. 
  4. ↑ Chtěl zabít Heydricha. Dnes by se dožil devadesátky – iDNES.cz, 12. 2. 2010
  5. ↑ Rodný dům hrdiny Josefa Bublíka ozdobí pamětní deska | iDobryDen. www.idobryden.cz . . Dostupné online. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.mocr.army.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-04. 

Literatura

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 271–272. 

Externí odkazy