Dnes se Johannes Lepsius stalo tématem velkého zájmu a významu v různých oblastech společnosti. Jeho dopad se projevil v různých odvětvích, od kultury po technologii, politiku a ekonomiku. Vzhledem k tomu, že Johannes Lepsius nadále vyvolává debaty a zájem, je zásadní pochopit jeho vliv na náš každodenní život. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Johannes Lepsius a prodiskutujeme jeho důležitost v současném kontextu. Od svých počátků k evoluci, přes své důsledky a výzvy, Johannes Lepsius je i nadále tématem neustálého studia a úvah pro akademiky, odborníky i širokou veřejnost.
Johannes Lepsius | |
---|---|
![]() | |
Narození | 15. prosince 1858 Berlín |
Úmrtí | 3. února 1926 (ve věku 67 let) Berlín |
Místo pohřbení | Grave of Johannes Lepsius protestant cemetery of Meran |
Povolání | filantrop a teolog |
Alma mater | Mnichovská univerzita Gymnázium Fridricha Viléma |
Rodiče | Karl Richard Lepsius |
Příbuzní | Reinhold Lepsius (bratr) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johannes Lepsius (15. prosince 1858, Berlín – 3. února 1926, Merano) byl německý evangelický teolog a orientalista. Zabýval se zejména historií Arménie, snažil se zabránit arménské genocidě.
Johannes Lepsius byl nejmladším synem Karla Richarda Lepsia, zakladatele německé egyptologie. Nejprve vystudoval matematiku a filozofii v Mnichově, později ještě teologii.
Během první světové války publikoval práci Bericht über die Lage des armenischen Volkes in der Türkei (Zprávy o situaci arménského lidu v Turecku), v níž pečlivě zdokumentoval a odsoudil arménskou genocidu. Její druhé vydání nazvané Der Todesgang des armenischen Volkes (Ulička smrti arménského lidu) obsahovala také rozhovor s tureckým ministrem Enverem Pašou, který byl jedním z hlavních strůjců genocidy. Lepsius publikoval zprávu tajně, protože Turecko bylo německým spojencem. Cenzura také její publikaci brzy zakázala z obav, jakou reakci by mohla vyvolat u strategicky významného spojence. Lepsius však dokázal včas rozšířit více než 20 tisíc výtisků.
Spisovatel Franz Werfel ve svém díle Die vierzig Tage des Musa Dagh (česky vyšlo jako Čtyřicet dnů) věnoval dvě kapitoly Lepsiovu úsilí o záchranu Arménů a jeho vyjednávání s Enverem Pašou. Nazývá jej přitom „strážným andělem Arménů“. V roce 2011 bylo v Postupimi otevřeno Lepsiovo muzeum, a to v domě, kde žil v letech 1908–1926.