Jindřich starší z Plavna

V tomto článku prozkoumáme dopad Jindřich starší z Plavna na různé aspekty společnosti. Od svého vlivu na osobní úrovni až po dopad na ekonomiku a politiku byl Jindřich starší z Plavna v průběhu času předmětem debat a analýz v různých scénářích. Prostřednictvím cesty různými perspektivami se budeme snažit porozumět roli, kterou Jindřich starší z Plavna hraje v každodenním životě a v budoucnosti lidstva. Prozkoumáme také možné výzvy a příležitosti související s Jindřich starší z Plavna s cílem osvětlit jeho význam a důsledky v dnešní době.

Jindřich starší z Plavna
Narození1370
Fojtsko
Úmrtí1429 (ve věku 58–59 let)
Lochstädt
Místo pohřbeníKwidzyn Cathedral
RodičeJindřich VII. z Plavna
Vojenská kariéra
BitvyPolsko-litevská válka s Řádem německých rytířů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jindřich starší z Plavna, německy Heinrich der Ältere von Plauen (asi 1370? Fojtsko – 28. prosince 1429 hrad Lochstädt) byl německý rytíř z durynského šlechtického rodu Plavenských z Plavna. Byl 27. velmistr řádu německých rytířů.

Ve funkci velmistra působil v letech 1410 až 1413, kdy byl sesazen a následně uvězněn. Proslavil se úspěšnou obranou Malborku při obléhání polsko-litevskou armádou, která předtím drtivě zvítězila v bitvě u Grunwaldu. Někdy je též označován jako starší, aby byl odlišen od mladšího bratra stejného jména, respektive Jindřicha Reusse z Plavna, který byl velmistrem v letech 1467–1470.[1]

Život

Hrad Malbork

Pocházel ze šlechtického rodu Plavenských, který sídlil ve Fojtsku. Do Pruska přišel jako host řádu v roce 1391, následně se stal řádovým bratrem a v roce 1397 zástupcem velitele města Danzig (Gdaňsk). V roce 1402 se stal komturem Nessau a za dalších šest let dostal na starosti řádový hrad Schwetz.

Samotné bitvy u Grunwaldu (1410), ve které polsko-litevská koalice přesvědčivě porazila řádovou armádu vedenou velmistrem řádu Oldřichem z Jungingenu, se neúčastnil. Když Jindřich obdržel zprávu o prohrané bitvě, shromáždil přes 2 000 mužů, s nimiž se vydal posílit hlavní řádový hrad Malbork, který se měl stát dalším cílem nepřátelské armády. Relativně pomalý pochod polsko-litevské armády od bojiště v Grunwaldu umožnil Jindřichovi zpevnit a zorganizovat obranu hradu. Hrad byl následně neúspěšně obléhán od 26. července až 19. září 1410, aby nakonec oblehatelé pokusy o dobytí vzdali, neboť neměli dostatek obléhacích strojů a střeliva, v táboře se šířila úplavice a část vojska chtěla odejít domů na žně.[2]

Na základě tohoto úspěchu byl Jindřich ještě téhož roku zvolen novým velmistrem řádu. Již v této roli uzavřel v roce 1411 s Polsko-litevskou unií mírovou smlouvu v Toruni (První toruňský mír). Smlouva sice minimalizovala územní ztráty, Řád byl však nucen platit vysoké reparace. V roce 1413 po dalších neshodách s Polsko-litevskou unií nechal Jindřich mobilizovat řádovou armádu, avšak dříve než mohlo dojít k dalšímu střetu, byl přinucen abdikovat umírněnými rytíři, kteří odmítli riskovat další válku. Z rozkazu nového velmistra řádu Michaela Küchmeistera byl v roce 1414 uvězněn.

Z vězení byl propuštěn v roce 1418. Poté se stal řádovým prokurátorem a 28. prosince 1429 na hradě Lochstädtu zemřel.[1]

Tím, že Jindřich Malbork ubránil, dost možná zabránil zničení celého Řádu. Polsko-litevská koalice naopak kvůli neschopnosti dobýt hlavní město křižáckého státu částečně devalvovala hodnotu vítězství u Grunwaldu. Výsledkem bylo oddálení zániku řádového státu o více než století.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KUNÍK, FRANTIŠEK. Teutonští rytíři. II., Od Malborku po Grunwald : 1309-1410. Vyd. 1. vyd. Praha: CeskyCestovatel.cz 136 s., viii s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 978-80-904400-1-2, ISBN 80-904400-1-0. OCLC 681500422 
  2. ↑ TURNBULL, STEPHEN R. (1948- ). Grunwald/Tannenberg 1410 : osudná porážka Řádu německých rytířů. Praha: Grada 96 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2376-1, ISBN 80-247-2376-X. OCLC 836584560 

Externí odkazy

Předchůdce:
Oldřich z Jungingenu 		Znak z doby nástupu Velmistr Řádu německých rytířů
Jindřich starší z Plavna
1410–1413 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Michael Kuchenmeister ze Šternburka