Jindřich I. Braniborský

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Jindřich I. Braniborský, prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na společnost a jeho význam dnes. Od starověku hraje Jindřich I. Braniborský klíčovou roli v životech lidských bytostí a ovlivňuje vše od kulturních po technologické aspekty. Během několika následujících řádků budeme do hloubky analyzovat všechny aspekty související s Jindřich I. Braniborský, odhalíme jeho záhady, demystifikujeme mylné představy a zdůrazníme jeho důležitost v současném světě. Od svých prvních zmínek v historii až po přítomnost v dnešní globalizované společnosti zanechala Jindřich I. Braniborský nesmazatelnou stopu v životech lidí všech věkových kategorií a kultur a stala se tématem všeobecného zájmu.

Jindřich I. Braniborský
Narození21. března 1256
Úmrtí14. února 1318 (ve věku 61 let)
Povolánívládce
ChoťAnežka Bavorská[1]
DětiJindřich II. Braniborský[2]
Žofie Braniborsko-Stendalská
Judita Braniborská
RodičeJan I. Braniborský[2] a Juta Saská
Rodbraniborští Askánci
PříbuzníAnežka Braniborská, Erik Braniborský, Konrád I. Braniborský, Ota IV. Braniborský a Jan II. Braniborský (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich I. Braniborský, řečený Bez země, (21. března 1256 – 14. února 1318)[3] byl braniborský a landsberský markrabě z jánské větvě rodu Askánců.

Život

Narodil se jako syn Jana I. Braniborského a jeho manželky Juty Saské. Protože neobdržel žádný podíl z Braniborského markrabství, jak bylo mezi Askánci zvykem, začalo se mu říkat Jindřich Bez země. V roce 1291 se stal landsberským markrabětem. Landsberské markrabství Askánci koupili od Albrechta II. Míšeňského. Jako své sídlo si v něm Jindřich určil město Delitzsch. V bojích mezi Wettiny a Askánci byl Jindřich v roce 1293 zajat a dočasně ztratil vládu ve své zemi. Následující rok se konečně stal jedním z braniborských markrabat, jimiž dále byli jeho bratři Ota IV. a Konrád I., synovec Jan IV. i bratranci Ota V. a Albrecht III.[4] Jako landsberský markrabě se často dostával do sporů se sousedními panovníky, především s magdeburskou kapitulou. V roce 1311 byl poražen Wettiny a ztratil Saské falckrabství, jež až dosud ovládal.[5] V roce 1314 nedokázal před svým synovcem Waldemarem obhájit svůj nárok na kurfiřtský hlas braniborského markraběte. Zemřel roku 1318 jako jeden z posledních braniborských Askánců.[4]

Potomci

1. manželství ∞ asi 1303 Anežka Bavorská

Vývod z předků

 
 
 
 
 
 Albrecht I. Medvěd
 
 
 Ota I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
 Žofie z Winzenburgu
 
 
 Albrecht II. Braniborský
 
 
 
 
 
 
 ?
 
 
 Adelheid
 
 
 
 
 
 
 ?
 
 
 Jan I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
 Dedo III. Lužický
 
 
 Konrád II. Lužický
 
 
 
 
 
 
 Matylda z Heinsbergu
 
 
 Matylda Lužická
 
 
 
 
 
 
 Měšek III. Starý
 
 
 Eliška Polská
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Uherská
 
Jindřich I. Braniborský
 
 
 
 
 
 Albrecht I. Medvěd
 
 
 Bernard III. Saský
 
 
 
 
 
 
 Žofie z Winzenburgu
 
 
 Albrecht I. Saský
 
 
 
 
 
 
 Knut V. Dánský
 
 
 Brigitte Dánská
 
 
 
 
 
 
 Helena Švédská
 
 
 Juta Saská (1240)
 
 
 
 
 
 
 Ludvík II. Durynský
 
 
 Heřman I. Durynský
 
 
 
 
 
 
 Judita Švábská
 
 
 Anežka Durynská
 
 
 
 
 
 
 Ota I. Bavorský
 
 
 Žofie z Wittelsbachu
 
 
 
 
 
 
 Anežka z Loonu
 

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. .
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Heinrich-1-ohne Land Markgraf von Brandenburg + 1318. www.manfred-hiebl.de . Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ a b SCHULTZE, Johannes. Heinrich I. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1969. Dostupné online. ISBN 3-428-00200-8. Svazek 8. S. 348. (německy)
  5. ↑ HEINEMANN, Otto von. Heinrich I., Markgraf von Brandenburg. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1880. Dostupné online. Svazek 11. S. 482–483. (německy)

Externí odkazy