Jiří Neustupný

Jiří Neustupný
Narození22. září 1905
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. srpna 1981 (ve věku 75 let) nebo 22. srpna 1981 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníPodolský hřbitov
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagog, archeolog, historik, muzeolog a učitel
DětiEvžen Neustupný
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Neustupný (22. září 1905 Plzeň28. srpna 1981 Praha) byl český archeolog, muzejník a vysokoškolský pedagog.

Život

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval nejprve dějepis a zeměpis s pedagogickým zaměřením, pod vlivem profesora Lubora Niederla si původní studijní zaměření na slovanskou filologii a etnologii rozšířil o prehistorickou archeologii. V roce 1928 dosáhl titulu PhDr., v roce 1962 titulu DrSc..

V roce 1925 nastoupil jako pomocná vědecká síla do oddělení prehistorie Národního muzea pod vedením přednosty doc. Albína Stockého. Věnoval se období paleolitu a eneolitu, postupně se zaměřil na teorii a metodologii oboru a obecné otázky pravěku. Až do šedesátých let 20. století prováděl terénní výzkumy – halštatské mohyly u Újezdu u Svatého Kříže (1934–1936), neolitické sídliště u Hlubokých Mašůvek (1947–1950), eneolitická výšinné sídliště Koubova skála (1951), hradiště u Brloha (1968).

Byl členem a funkcionářem celé řady odborných organizací, např. Archeologické komise ČAVU (od 1946), Archeologické komise ČSAV (1963), místopředseda světového archeologického kongresu v Praze (1966). Redigoval odborná periodika: Obzor prehistorický (1950), v Národním muzeu edici Fontes archeologici Pragenses (od 1958), Průvodce pravěkem (od 1969). Je po něm pojmenována ulice na sídlišti Luka v městské části Praha 13 – Neustupného.

Jiří Neustupný podnikl v rámci své činnosti řadu studijních i výzkumných cest po Československu i do zahraničí: do Rumunska, Bulharska, Řecka, Německa, Francie, Dánska, Švédska, Velké Británie a Irska, USA a Mexika.

Dílo

Kromě praktické archeologie se věnoval teoretické muzeologické činnosti: v letech 1926–1946 zastával funkci tajemníka Svazu čs. resp. českých muzeí, od roku 1950 přednášel muzeologii na FF UK, 1967–1981 vedl jím vytvořené Středisko pro výuku muzeologie FF UK při Národním muzeu, 1969 byl jmenován řádným profesorem počátků lidských dějin a muzeologie UK, 1953–1958 přednášel na VŠ pedagogické, 1968–1974 přednášel na Univerzitě 17. listopadu v Praze.

Napsal naše první příručky muzeologie, zohledňující její aplikaci v archeologii, o muzejní reprezentaci oboru se zasloužil moderně pojatými expozicemi Národního muzea: Pravěké dějiny Čech (1946), Od pravěku k českým Slovanům (1948), Pravěk Československa (1958, s jím řízenou přípravnou konferencí 1956, první aplikace proudové vitríny) a její modifikace Pravěké dějiny na našem území (od 1966, s adaptacemi trvá dodnes).

Z jeho podnětu a pod jeho řízením proběhly v Národním muzeu během let 1969–1989 stovky přednášek v každoročních cyklech Mimoškolní výuky prehistorie a protohistorie. V jeho osobním fondu se v hojném počtu dochovaly texty přednášek v Národním muzeu, v rozhlase aj.

Hodnocení díla

Spisy

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
  2. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic . Městská část Praha 13, 2010-02-08 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 

Externí odkazy

Portály: Lidé