Jens Stoltenberg

V dnešním světě zaujímá Jens Stoltenberg ústřední místo ve společnosti, ať už kvůli své relevanci v kulturní, politické, historické nebo společenské sféře. Jeho vliv se v průběhu let rozšířil a má významný dopad na životy lidí a na historické události. Proto je nezbytné ponořit se hlouběji do studia a analýzy Jens Stoltenberg, abychom pochopili jeho význam a vliv na vývoj lidstva. V tomto článku se ponoříme do světa Jens Stoltenberg a prozkoumáme jeho různé aspekty a jeho dopad v různých kontextech.

Jens Stoltenberg
V březnu 2024
V březnu 2024
Ministr financí
Úřadující
Ve funkci od:
4. února 2025
Předseda vládyJonas Gahr Støre
PředchůdceTrygve Slagsvold Vedum
Ve funkci:
25. října 1996 – 17. října 1997
Předseda vládyThorbjørn Jagland
PředchůdceSigbjørn Johnsen
NástupceGudmund Restad
16. generální tajemník NATO
Ve funkci:
1. října 2014 – 1. října 2024
ZástupceAlexander Vershbow
Rose Gottemoeller
Mircea Geoană
PředchůdceAnders Fogh Rasmussen
NástupceMark Rutte
Předseda vlády Norska
Ve funkci:
17. října 2005 – 16. října 2013
PanovníkHarald V.
PředchůdceKjell Magne Bondevik
NástupceErna Solbergová
Ve funkci:
17. března 2000 – 19. října 2001
PanovníkHarald V.
PředchůdceKjell Magne Bondevik
NástupceKjell Magne Bondevik
Lídr Strany práce
Ve funkci:
10. listopadu 2002 – 14. června 2014
PředchůdceThorbjørn Jagland
NástupceJonas Gahr Støre
Ministr průmyslu a energetiky
Ve funkci:
7. října 1993 – 25. října 1996
Předseda vládyGro Harlem Brundtlandová
PředchůdceFinn Kristensen (jako ministr průmyslu)
NástupceGrete Faremo (jako ministryně ropy a energetiky)
Poslanec Stortingu
Ve funkci:
1. října 1993 – 30. září 2017
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana práce (od 1973)
Narození16. března 1959 (66 let)
Oslo
ChoťIngrid Schulerud (od 1987)
RodičeThorvald Stoltenberg a Karin Stoltenberg
DětiCatharina Stoltenberg
PříbuzníCamilla Stoltenberg a Nini Stoltenberg (sourozenci)
Alma materOslo Waldorf School
Oselská katedrální škola
Univerzita v Oslu
Profeseekonom, politik a státník
OceněníÅrets europeer (2003)
Barnehelseprisen (2005)
Cena Hala Kocha (2012)
Literární cena Peera Gynta (2012)
Willy Brandt Medaille (2013)
… více na Wikidatech
PodpisJens Stoltenberg, podpis
CommonsJens Stoltenberg
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jens Stoltenberg (* 16. března 1959) je norský ekonom a politik. Od února 2025 je ministrem financí ve vládě Jonase Gahra Støreho Předtím působil jako ministerský předseda Norska, v letech 2014 až 2024 byl generální tajemník NATO.

Život a kariéra

Počátky vnímání politiky

Stoltenberg se v politice začal angažovat již v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla. Ta byla v té době členkou marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež. Mladý Stoltenberg požadoval vystoupení Norska z NATO a měl pravidelné kontakty se sovětským diplomatem, který byl agentem KGB.[1] Nesouhlas s válkou ve Vietnamu jej vedl k politickým projevům. Po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong, na konci vietnamské války, se účastnil protestů před velvyslanectvím USA v Oslu. Protestující házeli na tuto budovu kameny a rozbili několik oken.[2] Stoltenbergovi se podařilo zatčení uniknout, několik z jeho přátel však bylo policií chyceno.[3]

Politická kariéra v Norsku

Stoltenberg vyrostl v politické rodině. Jeho otec Thorvald Stoltenberg byl ministrem zahraničních věcí a jedním z nejvíce prominentních norských politiků. Jeho matka Karin Stoltenbergová byla druhou ministryní. Jeho teta z matčiny strany je manželkou bývalého ministra zahraničních věcí Jørgena Holsta. Stoltenberg je ženatý s diplomatkou Ingrid Schulerudovou, s níž má dvě děti. Byl vychován v duchu waldorfské pedagogiky, studoval v Oslo katedralskole a na Univerzitě Oslo. Účastnil se bilderberských setkání.

Stoltenberg byl předsedou mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ Dělnické strany v letech 1985 a 1989 a šéfem místní organizace Dělnické strany v Oslu mezi lety 1990 a 1992.

Byl statssekretær – druhý ministr – v oblasti životního prostředí (1990–1991), ministr průmyslu (1993–1996) a ministr financí (1996–1997). Vedl výbor pro ropu a energetiku (1997–2000).[4] Jeho první funkční období v roli premiéra (2000–2001) bylo považováno v rámci vlastní strany za kontroverzní, byl zodpovědný za reformy a modernizaci sociálního státu, tato reforma obsahovala částečnou privatizaci klíčových státních společností. V parlamentních volbách 10. září 2001 získala strana jeden z nejhorších výsledků, zvítězila s pouhými 24 % hlasů. Volební výsledek byl rychle následován zápasem o předsednictví mezi Thorbjørnem Jaglandem a Stoltenbergem, který ze střetu vyšel jako vítěz.

V parlamentních volbách 2005 strana zaznamenala zlepšení volebního výsledku a získala většinu v parlamentu spolu s dalšími „rudozelenými“ stranami levého středu. Tento výsledek vydláždil cestu ke vzniku rudozelené koalice, které Stoltenberg od 17. října 2005 předsedal.

Generální tajemník NATO

Americký ministr zahraničních věcí John Kerry a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg

V říjnu 2014 se stal generálním tajemníkem NATO.[5]

V září 2015 po setkání se Stoltenbergem kritizoval místopředseda české vlády Andrej Babiš šéfa NATO za nezájem o ochranu evropských hranic během evropské migrační krize. Babiš prohlásil: „NATO uprchlíci nezajímají, přitom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, člen NATO, a pašeráci na území Turecka, člena NATO, operují.“[6]

Stoltenberg podpořil 24. listopadu 2015 Turecko po sestřelení ruského bombardéru Su-24 a prohlásil, že NATO je s Tureckem solidární.[7] Su-24 byl sestřelen tureckou F-16 v okamžiku, kdy ruský bombardér kvůli navigační chybě překročil turecké hranice. Bombardér poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti syrské odnoži al-Káidy a Brigádě syrských Turkmenů v guvernorátu Latákie,[8]

3. února 2016 Stoltenberg obvinil Rusko, že „destabilizuje evropský pořádek“ a prohlásil, že odpověď NATO „musí být jasná a tvrdá“. Stoltenberg podpořil více vojenských cvičení NATO ve východní Evropě. Ruský premiér Dmitrij Medveděv v reakci na Stoltenbergova prohlášení řekl, že „Politika NATO směrem k Rusku zůstává nepřátelská a neprůhledná. Zdá se, že jsme sklouzli k nové studené válce.“[9]

Stoltenberg podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že „Turecko je jednou ze zemí NATO, které trpělo nejvíce terorismem, a všechny národy mají právo se bránit, ale musí se to dít přiměřeným způsobem.“[10]

Stoltenberg přivítal rusko-americký summit v Helsinkách ve Finsku v červnu 2018 a prohlásil, že NATO si nepřeje novou studenou válku a nechce Rusko izolovat.[11]

Ve funkci generálního tajemníka skončil v říjnu 2024, když jej nahradil bývalý premiér Nizozemska Mark Rutte.[12]

Galerie

Reference

  1. ↑ Nato boss sang anti-Nato songs as a youth. The Local . The Local Europe AB, 2015-08-06 . Dostupné online. 
  2. ↑ BARET, Daniel. Šéf NATO kdysi zpíval písně proti Alianci a oháněl se brožurkou s Leninem. Reflex . Czech News Center, 2015-08-07 . Dostupné online. 
  3. ↑ SALVESEN, Geir. Thorvalds verden. Oslo: Schibsted, 1994. 424 s. ISBN 82-516-1545-3. S. 398–399. (norsky (bokmål)) 
  4. ↑ https://www.britannica.com/biography/Jens-Stoltenberg - Britannica Jens Stoltenberg
  5. ↑ Vedení NATO převezme další Seveřan. Po Rasmussenovi přijde norský expremiér Stoltenberg. iHNed.cz . Economia, a.s., 2014-03-28 . Dostupné online. 
  6. ↑ Babiš: NATO se chová účelově! Proti pirátům zasáhlo, uprchlíci ho nezajímají. Deník.cz . VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2015-09-10 . Dostupné online. 
  7. ↑ Turkey's downing of Russian warplane - what we know. BBC News . 2015-12-01 . Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GURCAN, Metin. After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?. Al-Monitor . 2015-11-26 . Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Rusko destabilizuje Evropu, tvrdí šéf NATO. Novinky.cz . Borgis, 2016-02-13 . Dostupné online. 
  10. ↑ Šéf NATO: Turecko má právo na obranu, ale na přiměřenou. Týden.cz . 2018-01-25 . Dostupné online. 
  11. ↑ The Latest: Gorbachev has high hopes for Putin-Trump summit. Associated Press . 2018-06-28 . Dostupné online. 
  12. ↑ ČT24, ČTK. „Mistr kompromisů“ Rutte nastupuje do funkce generálního tajemníka NATO. ct24.ceskatelevize.cz . . Dostupné online. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Norska

Einar Gerhardsen (1945–1951) • Oscar Torp (1951–1955) • Einar Gerhardsen (1955–1963) • John Lyng (1963) • Einar Gerhardsen (1963–1965) • Per Borten (1965–1971) • Trygve Bratteli (1971–1972) • Lars Korvald (1972–1973) • Trygve Bratteli (1973–1976) • Odvar Nordli (1976–1981) • Gro Harlem Brundtlandová (1981) • Kåre Willoch (1981–1986) • Gro Harlem Brundtlandová (1986–1989) • Jan Peder Syse (1989–1990) • Gro Harlem Brundtlandová (1990–1996) • Thorbjørn Jagland (1996–1997) • Kjell Magne Bondevik (1997–2000) • Jens Stoltenberg (2000–2001) • Kjell Magne Bondevik (2001–2005) • Jens Stoltenberg (2005–2013) • Erna Solbergová (2013–2021) • Jonas Gahr Støre (od 2021)

Generální tajemníci NATO

Hastings Lionel Ismay (1952–1957) • Paul-Henri Spaak (1957–1961) • Dirk Stikker (1961–1964) • Manlio Brosio (1964–1971) • Joseph Luns (1971–1984) • Lord Carrington (1984–1988) • Manfred Wörner (1988–1994) • Sergio Balanzino (1994) • Willy Claes (1994–1995) • Sergio Balanzino (1995) • Javier Solana (1995–1999) • George Robertson (1999–2004) • Jaap de Hoop Scheffer (2004–2009) • Anders Fogh Rasmussen (2009–2014) • Jens Stoltenberg (2014–2024) • Mark Rutte (od 2024)

Vlajka NATO
Vlajka NATO