V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jaroslav Zachariáš a jeho dopad na dnešní společnost. Od jeho historických počátků až po jeho význam dnes budeme analyzovat různé aspekty, které činí Jaroslav Zachariáš tématem zájmu široké škály lidí. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu budeme zkoumat ekonomické, sociální, kulturní a politické důsledky Jaroslav Zachariáš s cílem porozumět jeho vlivu na současný svět. Stejně tak se ponoříme do debat a kontroverzí, které se kolem tohoto tématu objevily, zvážíme různé pohledy a názory, abychom nabídli úplný přehled o jeho důležitosti. Připojte se k nám na této prohlídce Jaroslav Zachariáš a objevte její význam ještě dnes!
JUDr. Jaroslav Zachariáš, CSc. | |
---|---|
3. děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity | |
Ve funkci: 2005 – 2009 | |
Předchůdce | Milan Kindl |
Nástupce | Jiří Pospíšil |
Narození | 1952 (72–73 let) |
Profese | pedagog |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaroslav Zachariáš je český právník, bývalý děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni a bývalý ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd v letech 2007–2009.[1]
Do povědomí zapsal především jako aktér plagiátorské aféry na plzeňské právnické fakultě v roce 2009, kde tehdy působil právě jako děkan. Zachariáš psal posudek k disertační práci Ivana Tomažiče, jež se posléze ukázala jako plagiát. Později vyšlo najevo, že taktéž Zachariášův posudek k této práci je falzum, na které byl připojen jen jeho podpis. V rozhovorech uváděl: „I přes plagiátorskou aféru mám čisté svědomí.“[2] V souvislosti s poškozením dobrého jména fakulty dostal v říjnu 2009 od nově jmenovaného děkana Jiřího Pospíšila okamžité zrušení pracovního poměru, o jehož neplatnost vedl s univerzitou soudní spor. Univerzita mu později navrhla mimosoudní vyrovnání.[3]
V roce 2011 mu byl spolu s Ivanem Tomažičem, Milanem Kindlem a Danielem Teleckým udělen Českým klubem skeptiků Sisyfos zlatý Bludný balvan v kategorii družstev za „příkladné zviditelnění jména své fakulty doma i v zahraničí“.[4]