Jaroslav Jeroným Neduha
V dnešním světě se Jaroslav Jeroným Neduha stalo tématem velkého zájmu a významu. Jeho dopad pokrývá aspekty v různých oblastech, od technologie po zdraví, včetně politiky a kultury. Je evidentní, že Jaroslav Jeroným Neduha vzbuzuje v dnešní společnosti velký zájem, vyvolává debaty a úvahy o svých důsledcích a důsledcích. V tomto článku dále prozkoumáme roli a vliv Jaroslav Jeroným Neduha v různých sférách života, analyzujeme jeho význam v současném kontextu a jeho budoucí projekci.
| Jaroslav Jeroným Neduha | |
|---|---|
 Jaroslav Jeroným Neduha (2007) | |
| Základní informace | |
| Jinak zvaný | J. J. Neduha |
| Narození | 7. srpna 1945 Česká Lípa |
| Úmrtí | 25. listopadu 2024 (ve věku 79 let) Praha |
| Žánry | folk, rock |
| Povolání | hudebník, spisovatel |
| Nástroje | kytara, zpěv |
| Aktivní roky | 60. léta – 2024 |
| Příbuzná témata | Extempore |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Příbuzní | Jiří Neduha[1] (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Jeroným Neduha, častěji zkráceně J. J. Neduha (7. srpna 1945 Česká Lípa – 25. listopadu 2024[2]), byl český zpěvák a kytarista.
V šedesátých letech vystupoval v několika malých filmových rolích (mj. Kulhavý ďábel).[3] V letech 1968 až 1969 cestoval po Spojeném království, ale nakonec se vrátil. V roce 1974 založil kapelu Extempore, jejíž vedení po několika letech předal Mikoláši Chadimovi. Poté hrál s Karlem Kryštofem Navrátilem ve folkové kapele Mezzanin (v roce 2012 vyšlo archivní album Pavilon č. 2 nahrané v roce 1981). V roce 1983 emigroval – v rámci Asanace – do Rakouska, žil ve Vídni a získal rakouské státní občanství. V roce 1991 se vrátil do rodné země.
V roce 2002 vydalo nakladatelství Maťa Neduhovu autobiografickou novelu To, co se sem nehodí. O šest let později vyšla v nakladatelství Galén novela Boží mlýny o zničení Kaple sv. Kříže v zaniklé šumavské vesnici Hůrka. V roce 2011 následovaly sebrané písňové texty v knize Antizpěvník a roku 2016 autobiografie Životaběh, obě rovněž v nakladatelství Galén. Jeho poslední knihou je sbírka převyprávěných starých šumavských pověstí Horg a další legendy ze Šumavy.[4]
Rovněž se věnoval malování.[5] Karel Kryl zmiňuje J. J. Neduhu ve své písni Písničkařský bacil.
Jeho mladším bratrem je spisovatel a zpěvák Jiří Neduha.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Zemřel J. J. Neduha - Novinky. www.novinky.cz . 2024-11-25 . Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Jeroným Neduha (* 1945) . Paměť národa . Dostupné online.
- ↑ TOUŠKOVÁ, Martina. J. J. Neduha: Trest. Příběh o vině a strachu, odehrávající se na hradě Kašperk . Český rozhlas Plzeň, 2021-03-20 . Dostupné online.
- ↑ KLÁBOSIL, Jan. J. J. Neduha: Výstava mých obrazů v Lípě je splnění dávného snu . i-noviny.cz, 2015-06-26 . Dostupné online.
- ↑ HONUS, Aleš. Jiří Neduha z kapely Zpocený voko: Koncertovat chci aspoň do pětaosmdesáti . Ostravan.cz, 2014-02-21 . Dostupné online.
Literatura
- NEDUHA, Jaroslav Jeroným. Životaběh. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. 300 s. ISBN 978-80-7262-764-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Jeroným Neduha na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Jeroným Neduha
- Jaroslav Jeroným Neduha v Česko-Slovenské filmové databázi
- Extempore
- Mikuláš Kroupa: Mám na pivo a cigára, a je mi dobře. Nenechám se koupit, aby se člověk mohl sám sobě podívat do očí!, Příběhy 20. století, ČRo Plus, 17. dubna 2016
