Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic
V dnešním světě se Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic stalo tématem velkého významu a zájmu. Od svého založení podnítil Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic zvědavost a studium výzkumníků, odborníků i fandů. Jeho vliv sahá napříč historií a jeho dopad se projevuje v různých oblastech společnosti. V tomto článku prozkoumáme z různých pohledů význam a důležitost Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic a také jeho vývoj v čase. Dozvíme se o jeho dopadu na kulturu, technologii, politiku, ekonomiku a další aspekty každodenního života a budeme analyzovat, jak Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic nadále uplatňuje svůj vliv v dnešním světě.
Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513 – 18. listopadu 1597 Malá Strana, Praha[3]) byl český šlechtic a zakladatel kostelecké linie Smiřických ze Smiřic, jednoho z nejbohatších českých rodů. Působil jako diplomat a zastával i vysoké dvorské úřady Českého království za vlády tří panovníků. Ve středních Čechách vytvořil rozsáhlou rodovou doménu.
Původ a život
Narodil se jako syn Zikmunda I. Smiřického (1468–1548) a jeho druhé manželky Kunhuty z Fictumu (asi 1490 – asi 1540). Jeho mladší bratr Albrecht (1528–1566) založil náchodskou linii a nejmladší Jindřich (1535–1569) hruboskalskou.
Kariéru zahájil na dvoře českého krále Ferdinanda I. (vládl 1526–1564), kterého v roce 1540 doprovázel jako číšník do Habsburského Nizozemí (Gentu).[4][5] V roce 1543 zase tvořil doprovod královy dcery Alžběty do Polska, kde se stala manželkou pozdějšího polského krále Zikmunda II. Augusta Jagellonského (vládl 1548–1572).[4][5] Během Šmalkaldské války stál věrně na katolické straně a zúčastnil se i rozhodující bitvy u Mühlbergu 24. dubna 1547. O rok později doprovázel arcivévodu Maxmiliána do Španělska, který cestoval za svou sestřenicí a nevěstou Marií. Protože však tehdy zemřel jeho otec, vrátil se na konci září 1548 z Valladolidu do Čech.[4][6] Ovšem v letech 1551–1552 se zúčastnil prestižní výpravy české šlechty, která tvořila doprovod Maxmiliána a jeho manželky z Janova do Vídně.[pozn. 2] Byl tedy mezi 53 šťastnými pány a rytíři, kteří mohli cestou poznat renesanční architekturu a ideje humanismu. Na italském území se zdržel déle, neboť jeho a Vratislava z Pernštejna Maxmilián pověřil diplomatickou misí k papeži Juliu III (papežem 1550–1555).[7] V roce 1553 doprovázel do Polska další dceru Ferdinanda I. Kateřinu, která se stala třetí manželkou Zikmunda II. Augusta.[5] V roce 1554 byl i s celým svým rodem povýšen císařem Karlem V. na říšského barona. Stýkal se také s českým místodržitelem arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, navštívil ho i na jeho zámku Ambras u Innsbrucku.
Patřil ke šlechticům, kteří v roce 1575 prosazovali Českou konfesi.[2][8]
Zastával dvorské úřady. V letech 1571–1586 byl dvorským maršálkem (maršálkem královského dvora) Českého království.[pozn. 1] Z titulu tohoto úřadu nesl při pohřbu krále Maxmiliána II. ve smutečním průvodu před rakví korunovační meč.[pozn. 3] Od roku 1587 až do své smrti byl dvorským hofmistrem (hofmistrem královského dvora).
Zemřel 18. listopadu 1597 v paláci Smiřických na Malostranském náměstí v Praze ve věku 84 let a byl pohřben pod kněžištěm zámecké kaple svatého Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy.[3][8] Po roce 1988[zdroj?] byla jeho rakev restaurována a umístěna v sakristii.
Majetek
Jaroslavovi Smiřickému se podařilo vytvořit velkou ucelenou majetkovou doménu na východ od Prahy. V roce 1548 zdědil po otci škvorecké panství s nově upraveným reprezativním renesančním zámkem. Někdy před rokem 1560 však přešel na bratra Albrechta.[9] Květnice s tvrzí byla součástí škvoreckého panství do roku 1558, kdy byla prodána bratrům Matyášovi a Burianovi Pechancům z Kralovic a připojena ke Křenici, avšak v roce 1575 byla koupena od královské komory zpět a definitivně připojena ke Škvorci.[10]
V roce 1558 koupil od královské komory výnosné panství Kostelec nad Černými lesy (do roku 1920 zvané Černý Kostelec) za 30 tisíc kop grošů českých.[11] Zámek, který se stal jeho hlavním venkovským sídlem, nechal renesančně přestavět. Nad první bránou je vytesaný alianční erb Jaroslava Smiřického a jeho ženy. Pod kaplí dal zřídit rodinnou hrobku. K panství patřil také Mukařov, Srbín a Žernovka. V roce 1572 zakoupil zadlužené panství Říčany s městečkem, rozbořeným a pustým zámkem, pivovarem, poplužním dvorem, pustými vesnicemi Nesvačily a Předčicemi a pustým dvorem Lehovicemi za 9 500 kop od Jetřicha Ostrovec z Kralovic, kterému prodej přikázal český zemský soud, a připojil je ke kosteleckému panství.[12][11]
V roce 1579 přikoupil od Ferdinanda Eusebia Renšpergara z Renšperka a Držkovic Uhříněves za 28 tisíc kop, jehož otec Hanuš ji získal koupí v roce 1550.[11][13][14] Centrem správy uhříněveského panství se stal patrový obdélníkový zámek s křížovými a valenými klenbami v přízemí, který byl v roce 1591 postaven u bývalé komendy johanitů.[14] K uhříněveskému panství připojil i tvrz, poplužní dvůr a ves Pitkovice, které koupil v roce 1589 od Václava Strnada z Tryskovic.[15] V roce 1589 koupil od Viléma staršího Malovce Koloděje.[16][17] Ve stejném roce mu postoupili Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová z Malovic tvrz, poplužní dvůr a ves Sibřinu.
V roce 1579 koupil Tuchoraz za 10 tisíc kop. Dále vlastnil Jiřice, Stříbrnou Skalici, Kostelní Střimelice, Jevany, Černé Voděrady a část vesnice Pečky.
Dne 17. června 1594 sepsal závěť, ve které zformuloval svěřenectví. Protože neměl syny, kteří se dožili dospělého věku, majetek zdědil jeho synovec Zikmund II. Smiřický ze Smiřic z hruboskalské větve rodu. Ves Koloděje se zámkem a Hájek odkázal své manželce Kateřině, která se na Kolodějský zámek v roce 1599 nastěhovala.[18] Po její smrti v roce 1604 byly opět připojeny k uhříněveskému a černokosteleckému panství.[16][17]
Vyobrazení
V zámecké kapli sv. Vojtěcha v Kostelci nad Černými lesy je křídlový oltář, na kterém je vlevo vyobrazen Jaroslav v černozlaté zbroji se svými dvěma syny a vpravo jeho choť Kateřina s dvěma dcerami.
Rodina
Oženil se 20. října 1555 na zámku Budyně nad Ohří s Kateřinou Zajícovou z Házmburka († 6. května 1604, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy). Narodili se jim dva synové a dvě dcery:[8][19]
- 1. Alžběta († 19. 2. 1569, pohřbena v kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
- 2. Vojtěch († 14. 2. 1568, pohřben ve kostele svatého Šimona a Judy ve Viticích)
- 3. syn († mlád po roce 1570, pohřben v Kostelci nad Černými lesy)
- 4. dcera (* 31. 3. 1572;[zdroj?] † mladá, pohřbena v Kostelci nad Černými lesy)
Děti se nedožily dospělého věku, a tak kostelecká větev rodu v roce 1597 vymřela.
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b Podle Smiřičtí, s. 120 byl jmenován v roce 1570.
- ↑ O této výpravě více PÁNEK, Jaroslav. Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551–1552. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2003. ISBN 80-903040-8-7.
- ↑ Dominia Smiřických a Liechtensteinů, s. 19. Juřík mylně uvádí, že byl nejvyšším zemským maršálkem, tím byl však tehdy Čeněk z Lipé na Hodoníně.
Reference
- ↑ ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 120. Dále jen Smiřičtí.
- ↑ a b ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. S. 137.
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 21. Dále jen Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách.
- ↑ a b c Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách, s. 18
- ↑ a b c Smiřičtí, s. 116
- ↑ Smiřičtí, s. 119
- ↑ Smiřičtí, s. 119–120
- ↑ a b c Smiřičtí, s. 123
- ↑ HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (7): Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 167.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 7, s. 137
- ↑ a b c Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách, s. 20
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 7, s. 161
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 7, s. 92
- ↑ a b Smiřičtí, s. 171
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 7, s. 56
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze 7, s. 40
- ↑ a b Smiřičtí, s. 172
- ↑ Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách, s. 20–21
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Smiřický ze Smiřic . genealogy.euweb.cz, rev. 2007-06-29 . Dostupné online.
Literatura
- ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 115–124.
- JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 17–21.
