Jaromír Skřivánek

V dnešním světě je Jaromír Skřivánek velmi aktuální téma a diskuse. S rozvojem technologií a globalizací se Jaromír Skřivánek stal klíčovým prvkem v naší společnosti, který ovlivňuje různé aspekty každodenního života. Od ekonomie po politiku, Jaromír Skřivánek vyvolal diskuse a úvahy ve všech oblastech. Proto je nezbytné tento fenomén důkladně analyzovat, pochopit jeho důsledky a hledat řešení výzev, které představuje. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Jaromír Skřivánek, od jeho vzniku až po jeho dnešní dopad, s cílem nabídnout úplný a obohacující přehled tohoto velmi relevantního tématu.

Jaromír Skřivánek
Narození10. října 1923
Praha, Čakovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. května 2010 (ve věku 86 let)
Praha, Čakovice
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř, spisovatel, překladatel, básník, světoběžník, ilustrátor a grafik
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Skřivánek (10. října 1923 Praha – 4. května 2010 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, básník, překladatel a cestovatel.

Život

Narodil se a celý život prožil v Čakovicích.[1] V letech 1939–42 studoval na uměleckoprůmyslové škole grafické, později na grafické škole v Praze, v roce 1982 byl na studijním pobytu v Anglii na West Surrey College of Art. Hodně cestoval nejen po Evropě, ale hlavně po Indii a Srí Lance, které byly hlavním předmětem jeho zájmu (soukromě studoval kromě jiných jazyků také hindštinu v Orientálním ústavu ČSAV u prof. V. Pořízky). Celý život studoval indickou kulturu, zejména filozofii a náboženství, především buddhismus. Indii je také věnována většina jeho obrazů, kreseb, knih, překladů i úvah. Úspěšně tak navázal na přední české malíře tvořící v Indii, Otakara Nejedlého a Jaromíra Hněvkovského. J. Skřivánek byl členem výtvarného spolku Marold (od 1951), spoluzakladatelem Skupiny Máj 57 (1957)[2], členem Svazu československých výtvarných umělců (od 1959), Sdružení pražských malířů (od 1990) a Asociace volných grafiků (od 1990). Měl 45 samostatných výstav v České republice i v zahraničí, především v Indii, účastnil se také řady kolektivních výstav (např. se Skupinou Máj 57 a Sdružením pražských malířů). Jeho obrazy jsou kromě českých galerií (včetně Národní galerie) i ve Velké Británii, USA a Indii.[3]

Dílo

Obrazy[4]

" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj]
  • Ležící akt dívky s pohledem na přístav lodí (1956)
  • Tajemství hmoty (1962)
  • Džinistický chrám v Ránakpúru (1968)
  • Šiva Trimurtí (1976)
  • Buddha Majtréja (1976)
  • Údolí Kulu v Himálaji (1984)
  • Zádušní chrám faraona Sétiho (1987)
  • Přístav v Bombaji (1988)
  • Interiér džinistického chrámu (1997)
  • Sfinga v Gíze (2005)
  • Pálitána, chrám v oblacích (2005)

Grafické listy[5]

" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj]
  • Pálitána (1994)
  • Dům pro básníka (1995)
  • Labyrint osudu (1996)

Knihy[6]

" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj]
  • Za krásami Indie, l. vyd. Panorama, 1976, 2. vyd. Albatros, 1988
  • Strom života, bibliofilské vydání poezie, Lyra pragensis, 1988
  • Kouzelný hadí kámen, Knižní klub, 1998
  • Londýn a řeka Temže, Onyx, 2000
  • Život jako zázrak, Onyx, 2001
  • Šlechtictví ducha, Onyx, 2003
  • Ve stínu Buddhova stromu, Knižní klub, 2004
  • Bludiště touhy, Onyx, 2005

Ilustrace

  • Nala a Damajanti, Lyra pragensis, 1977
  • Bhagavadgíta, Lyra pragensis, 1989
  • Mahabharata (Artia, vydání v angličtině, němčině a francouzštině), 1992
  • Mahábhárata (české vydání) Albatros, 1988
  • A. David-Neelová: Mipam, lama s paterou moudrostí, Odeon, 1990
  • Nangsa Obum: Mystérium, Unitaria, 1993

Nejvýznamnější překlady

  • Pataňdžali: Aforismy o józe (včetně ilustrací), Unitaria, 1993
  • P. Tarallo: Asie - Poklady Dálného východu, Slovart, 1998

Citát

Tvůrčí umění je zrcadlením vášnivé lásky k životu. Je touhou po něčem, co nás přesahuje, co je mimo nás, ale co chceme pro sebe a pro druhé, pro svět, zpřítomnit. Vnitřní diktát nutící člověka, aby proměnil ve hmotu něco, co je nehmotné, co ho hřeje, povznáší i drtí. I bolest. Co nejsilněji hýbe člověkem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pokud člověk nemá domov, nemá vůbec nic. U nás v Čakovicích. 2008-11-27, s. 10. Dostupné online . 
  2. ↑ PRIMUSOVÁ, Adriana. Katalog výstavy Skupina Máj 57. 1.. vyd. Praha: Art - D, Správa Pražského hradu, 2007. 141 s. ISBN 978-80-903876-1-4. S. 20. 
  3. ↑ CHURAŇ A KOL., Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. 2.. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 135. 
  4. ↑ SKŘIVÁNEK, Jaromír. Za krásami Indie. 2.. vyd. Praha: Albatros, 1988. 174 s. S. 96 ad. (barevná příloha). 
  5. ↑ SKŘIVÁNEK, Jaromír. Bludiště touhy. 1.. vyd. Praha: Onyx, 2005. 119 s. ISBN 80-86788-05-9. S. 35, 101, 109. 
  6. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ, hl. redaktor Jan Filipský. Kdo byl kdo, čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. l.. vyd. Praha: Libri, 1999. 620 s. ISBN 80-85983-59-1. S. 440–441. 

Literatura

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, 1994
  • Kdo byl kdo, čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Libri, 1999
  • Katalog výstavy Skupiny Máj 57, Pražský hrad, 2007
  • František Dvořák: Můj život s uměním, Nakladatelství Lidových novin 2006

Externí odkazy

Skupina Máj 57 (1957–1964)
Malíři
Sochaři
Fotografové
Teoretikové