V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Janine Chasseguet-Smirgelová a jeho dopad na dnešní společnost. Janine Chasseguet-Smirgelová je téma, které upoutalo pozornost odborníků i amatérů a vyvolalo debaty a úvahy v celé řadě oborů a disciplín. V průběhu historie hrál Janine Chasseguet-Smirgelová zásadní roli při utváření událostí a vyprávění a ovlivňoval způsob, jakým lidé mezi sebou interagují a vnímají svět kolem sebe. V této komplexní analýze prozkoumáme různé aspekty a aspekty Janine Chasseguet-Smirgelová a nabídneme kompletní přehled, který čtenáři umožní porozumět jeho důležitosti a relevanci v dnešní době.
Janine Chasseguet-Smirgelová | |
---|---|
Narození | 30. května 1928 17. pařížský obvod |
Úmrtí | 5. března 2006 (ve věku 77 let) 15. obvod |
Povolání | psycholožka a psychoanalytička |
Zaměstnavatel | Univerzitní kolej v Londýně |
Ocenění | Gay-Lussac-Humboldt-Prize (1988) Sigourney Award (1995) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Janine Chasseguet-Smirgelová (1928 Paříž – 5. března 2006) byla francouzská psychoanalytička židovského původu, která zkoumala především vztah perverze a kultury, roli tzv. ego-ideálu, kastrace a primárního narcismu.
Narodila se v Paříži židovským rodičům; ztratila mnoho příbuzných během Holokaustu.
Patřila k předním psychoanalytikům, v letech 1983–1989 byla viceprezidentkou Mezinárodní psychoanalytické asociace. Byla též profesorkou na University College v Londýně a na univerzitě Lille Nord ve Francii.
Po 2. světové válce byla členkou Komunistické strany Francie, avšak vystoupila z ní na protest proti sovětské okupaci Maďarska roku 1956. Při studentských bouřích roku 1968 se od levice zcela odvrátila a kritizovala revoltující mládež za to, že jejich vzpoura není politická, ale narcistická. Posléze kritizovala ze stejných pozic politický utopismus jako takový a symbolickou figurou, na níž narcistickou podstatu utopismu ukazovala, byl freud-marxista Wilhelm Reich.
Později oponovala též Jacquesi Lacanovi (svou známou teorii zrcadlové fáze Lacan zformuloval v přímé polemice se Chasseguet-Smirgelovou) a postmodernistickým autorům Gillesi Deleuzeovi a Felixu Guattarimu. Kritizovala Freudův i Lacanův falocentrismus a reformulovala při té příležitosti Freudovy koncepty kastrace a závisti penisu u dívek.
Populární se stala její práce o vztahu kreativity a perverze.