V dnešním světě se Jan Niederle (politik) stal tématem velkého významu a zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Ať už na osobní, profesní, sociální nebo kulturní úrovni, Jan Niederle (politik) upoutal pozornost a vyvolal důležité debaty a úvahy. Jeho dopad byl pociťován v různých oblastech každodenního života, což vyvolalo diskuse o jeho důsledcích a důsledcích. V průběhu let nabral Jan Niederle (politik) různé podoby a vyvíjel se v závislosti na okolnostech a aktuálních trendech a zůstal zásadním tématem pro současnou společnost. V tomto článku důkladně prozkoumáme důležitost Jan Niederle (politik) a jeho vliv na různé aspekty našeho života a nabídneme podrobné analýzy a poznatky, které vybízejí k zamyšlení a debatě.
Jan Niederle | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1954 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL |
Narození | 29. října 1893 Senetářov ![]() |
Úmrtí | 1. října 1982 (ve věku 88 let) Šebrov-Kateřina ![]() |
Profese | politik |
Ocenění | Řád práce Řád Vítězného února |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Niederle (29. října 1893 Senetářov[1] – 1. října 1982 Šebrov-Kateřina[2][3]) byl český a československý odborový pracovník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR.
Narodil se do chudé rodiny na Blanensku. Vyučil se zedníkem a roku 1920 nastoupil jako dělník u Československých státních drah, kde se stal odborovým funkcionářem. V odborech působil i za okupace a po osvobození získal místo vysokého zemského funkcionáře ROH. Patřil k levicovému proudu ve straně a podporoval linii Aloise Petra a Josefa Plojhara. Po únoru 1948 působil jako místopředseda Krajského Akčního výboru ČSL v Brněnském kraji, v 50. letech byl předsediu Krajského výboru ČSL.[3]
Po únorovém převratu v roce 1948 patřil k frakci tehdejší lidové strany loajální vůči Komunistické straně Československa, která v ČSL převzala moc a proměnila ji na spojence komunistického režimu. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Brno. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[4]
Na přelomu 40. a 50. let 20. století patřil mezi skupinu aktivistů ČSL, které komunistický režim zapojil do takzvané Katolické akce, která měla za cíl rozštěpit katolický tábor a vytvořit v něm prostátní a prokomunistickou frakci. Zasedal ve výboru Katolické akce a je zde evidován jako „pokrokový lidovec“.[5] V letech 1957-1958 pomáhal Josefu Plojharovi provést stranickou čistku proti tzv. brněnské klice (Emil Vojanec). Za svoji spolupráci s režimem v rámci Národní fronty byl vyznamenán (Řád práce, Řád Vítězného února). Během pražského jara patřil ke stoupencům konzervativního směru v ČSL a podporoval staré funkcionáře. V roce 1971 již kvůli věku do Federálního shromáždění či ČNR nekandidoval. Vedle Josefa Gemrota byl nejvýznamnějším prorežimním představitelem ČSL na Moravě.[3]