V dnešním článku prozkoumáme Jan Jiří Hering, téma, které zaujalo odborníky i nadšence. Po léta je Jan Jiří Hering předmětem debat a diskuzí v různých oblastech, od politiky přes vědu až po populární kulturu. S vývojem společností a pokrokem technologie získal Jan Jiří Hering významnou roli v našem každodenním životě, což způsobuje fascinaci i kontroverzi. V tomto článku důkladně prozkoumáme různé aspekty Jan Jiří Hering, zaměříme se na jeho původ, jeho dopad na společnost a vyhlídky do budoucna.
Jan Jiří Hering Hans Georg Hering | |
---|---|
Narození | 1587 Eschwege ![]() |
Úmrtí | 1644 (ve věku 56–57 let) nebo 1648 (ve věku 60–61 let) Praha-Staré Město ![]() |
Místo pohřbení | Praha |
Povolání | malíř |
Hnutí | manýrismus, rané baroko |
Významná díla | Cyklus Život svatého Norberta |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Jiří Hering (německy Hans Georg Hering; 1587 Eschwege – 1644/1648? Praha) byl původem německý malíř období manýrismu a raného baroka, naturalizovaný v Praze, autor oltářních a závěsných obrazů, také portrétista.
Pocházel z Hesenska, vyučil se v Kasselu u Ch. Müllera. Podle G. J. Dlabače na studijní cestě navštívil Itálii. Roku 1615 se usadil v Praze, roku 1620 byl přijat za člena staroměstského cechu malířů. Svá díla dodával také mimo Prahu (například do Olomouce), často pracoval pro strahovské premonstráty, také pro jezuity.
Svými figurálními a krajinářskými kresbami navázal na tvorbu rudolfínských umělců (Hanse von Aaachen, Pietra Stevense). Po roce 1620 se věnoval malbě náboženských obrazů, v nichž užíváním světelných kontrastů a realistických deatilů barokizoval renesanční a manýristické kompozice (Raffael, Andrea Barocci a další)[1]
Jeho žákem byl pražský malíř Jan Schlemmer.