Jan I. Dolnobavorský

Problém Jan I. Dolnobavorský je něco, co se ve větší či menší míře týká nás všech. Ať už jde o život člověka, historickou událost, celebritu nebo jakoukoli jinou oblast, Jan I. Dolnobavorský je něco, co v lidech podnítí zájem a zvědavost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jan I. Dolnobavorský, analyzujeme jeho důsledky, jeho dopad na společnost, jeho význam dnes a jeho vývoj v čase. Od svého vzniku až po vliv na populární kulturu je Jan I. Dolnobavorský tématem, které si zaslouží, aby bylo probráno a pochopeno do hloubky. Připojte se k nám na této cestě objevování a úvah o Jan I. Dolnobavorský!

Jan I. Dolnobavorský
dolnobavorský vévoda
Portrét
Znak Wittelsbachů na vitráži kláštera Seligenthal
Narození29. listopadu 1329
Úmrtí20. prosince 1340
Landshut
Pohřbenklášter Seligenthal
ManželkaAnna Bavorská
RodWittelsbachové
OtecJindřich II. Dolnobavorský
MatkaMarkéta Lucemburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan I. Dolnobavorský (29. listopadu 1329 – 20. prosince 1340, Landshut) byl dolnobavorský vévoda, syn dolnobavorského vévody Jindřicha II. a české princezny Markéty z rodu Lucemburků.

Život

Svatba Janových rodičů se uskutečnila 12. února či 12. srpna 1328 ve Straubingu. Rok po svatbě se novomanželům narodil syn Jan, pojmenovaný po českém dědečkovi[1] a již brzy se stal předmětem sňatkové politiky. Roku 1335 mu byl naplánován sňatek s Alžbětou, dcerou polského krále Kazimíra.[2]

Z dynastické svatby sešlo, vévoda Jindřich onemocněl malomocenstvím a císař Ludvík Bavor si na něm během nemoci vynutil souhlas se sňatkem jediného dědice s jeho dcerou Annou.[3][4][pozn. 1] Ke svatbě došlo 18. února 1339 v Mnichově[5] a v září vévoda zemřel. Poručníkem nezletilého Jana se stal jeho tchán Ludvík Bavor.[3]

Jedenáctiletý Jan zemřel náhle 20. prosince 1340 a byl pohřben po boku otce v kapli sv. Afry v cisterciáckém klášteře Seligenthal.[5][pozn. 2] Protože zemřel bez potomků, bylo po jeho smrti snadné spojit Horní a Dolní Bavorsko v jeden celek pod vládou císaře Ludvíka.[3]

Genealogie

 
 
 
 
 
 Ota II. Bavorský
 
 
 Jindřich I. Dolnobavorský
 
 
 
 
 
 
 Anežka Brunšvická
 
 
 Štěpán I. Dolnobavorský
 
 
 
 
 
 
 Béla IV. Uherský
 
 
 Alžběta Uherská
 
 
 
 
 
 
 Marie Laskaris
 
 
 Jindřich II. Dolnobavorský
 
 
 
 
 
 
 Boleslav II. Lysý
 
 
 Boleslav I. Surový
 
 
 
 
 
 
 Hedvika z Anhaltu
 
 
 Judita Svídnická
 
 
 
 
 
 
 Ota V. Braniborský
 
 
 Beatrix Braniborská
 
 
 
 
 
 
 Judita z Henneberku
 
'Jan I. Dolnobavorský'
 
 
 
 
 
 Jindřich VI. Lucemburský
 
 
 Jindřich VII. Lucemburský
 
 
 
 
 
 
 Beatrix z Avesnes
 
 
 Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
 Jan I. Brabantský
 
 
 Markéta Brabantská
 
 
 
 
 
 
 Markéta z Dampierre
 
 
 Markéta Lucemburská
 
 
 
 
 
 
 Přemysl Otakar II.
 
 
 Václav II.
 
 
 
 
 
 
 Kunhuta Haličská
 
 
 Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
 Rudolf I. Habsburský
 
 
 Guta Habsburská
 
 
 
 
 
 
 Gertruda z Hohenbergu
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Karel IV. ve svém životopise zmiňuje, že snad nevěsta byla postižena němotou a císař za ni musel složit svatební slib.[4]
  2. ↑ Dle dobových zvěstí byl otráven a Ludvík Bavor měl na jeho skonu podíl.[5]

Reference

  1. ↑ BOBKOVÁ, Lenka. Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018. 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9. S. 252. Dále jen Bobková. 
  2. ↑ HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5. S. 73. Dále jen Hoensch. 
  3. ↑ a b c Hoensch, s. 78
  4. ↑ a b Bobková, str. 252
  5. ↑ a b c RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. S. 60. (německy) 
Předchůdce:
Jindřich II. 		Znak z doby nástupu Dolnobavorský vévoda
1339–1340 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
-