Dnes je Jakub Menšík z Menštejna tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Po léta je Jakub Menšík z Menštejna předmětem studia, analýzy a úvah odborníků a vědců v různých oblastech. Jeho význam se odráží v mnoha studiích, konferencích a publikacích, které se snaží pochopit jeho dopad a rozsah v různých kontextech. Jakub Menšík z Menštejna je téma, které překračuje hranice a zasahuje lidi různého věku, pohlaví, kultur a národností a vytváří obohacující dialog, který nám umožňuje porozumět mu z různých úhlů pohledu. V tomto článku se ponoříme do světa Jakub Menšík z Menštejna a prozkoumáme jeho původ, vývoj a důsledky v dnešní společnosti. Prostřednictvím rozhovorů, analýz a svědectví dáme hlas těm, kteří byli ovlivněni Jakub Menšík z Menštejna, a ponoříme se do jeho globálních důsledků.
Jakub Menšík z Menštejna | |
---|---|
Purkrabí Pražského hradu | |
Ve funkci: 1603 – 1613 nebo 1614 | |
Panovník | Rudolf II., Matyáš |
Předchůdce | Jiří mladší Wratislav z Mitrowicz na Zalší |
Nástupce | Zachariáš Kába z Rybňan |
Královský prokurátor | |
Ve funkci: 1601 – 1603 | |
Panovník | Rudolf II. |
Předchůdce | Jindřich Domináček z Písnice |
Nástupce | Florián Daniel Mejstřický z Vatikánu na Charvatcích |
Místosudí Českého království | |
Ve funkci: 1593 – 1601 | |
Panovník | Rudolf II. |
Nástupce | Zachariáš Kába z Rybňan |
Písař nejvyššího purkrabství | |
Ve funkci: 1584 – ? | |
Panovník | Rudolf II. |
Narození | 16. století Prachatice |
Úmrtí | 1614 |
Choť | Alžběta Pětipeská |
Profese | právník a úředník |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jakub Menšík z Menštejna (Prachatice – 1614) byl český úředník, autor spisu o mezním soudu (soudu rozhodujícím spory o meze).
Doložen jako celný v Prachaticích, kde roku 1576 rodina získala erb a Jakub následujícího roku vladyctví. Od roku 1584 byl písařem nejvyššího purkrabství, od roku 1593 místosudí (toto místo dostal jako odměnu za podíl na intrikách Jiřího Popela z Lobkovic), od roku 1601 královský rada a královský prokurátor, od roku 1603 purkrabí Pražského hradu. V roce 1613 odešel do ústraní.
Z doby působení u nejvyššího purkrabí získal povědomí o fungování mezního soudu a tyto zvyklosti sepsal do knihy O mezech, hranicích, soudy a rozepři mezní (O Mezech, Hranicých, Saudu a Rozepřj Meznj), které byla vytištěna roku 1600 a schválena jako zákoník (zemské zřízení). Kniha obsahuje i rytinu znázorňující fungování soudu.
Vlastnil Mokropsy (1587), Vonoklasy (1588) a další majetky (část Valečova, na krátko Osov). S manželkou Alžbětou Pětipeskou měl tři děti.