Ján Poničan

V dnešním světě je Ján Poničan stále důležitější. Ať už díky svému vlivu na společnost, historickému významu nebo vlivu v kulturní sféře, Ján Poničan se stal tématem zájmu širokého spektra lidí. Od odborníků v oboru po amatéry se Ján Poničan podařilo upoutat pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a zázemí. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Ján Poničan s cílem osvětlit jeho důležitost a důsledky v dnešním světě.

Ján Poničan
Narození15. června 1902
Očová
Úmrtí25. února 1978 (ve věku 75 let)
Bratislava
PseudonymJán Rob
Povoláníspisovatel, dramatik, básník, prozaik, publicista a překladatel
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Oceněnínárodní umělec (1971)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Poničan (pseudonymy Ján Rob Poničan, rob a i.) (15. června 1902, Očová – 25. února 1978, Bratislava) byl slovenský básník, prozaik, dramatik, překladatel a publicista.

Životopis

Narodil se v rolnické rodině, ale po předčasné smrti rodičů ho vychovávali příbuzní. Vzdělání získával v Banské Bystrici (na maďarském klasickém gymnáziu) a Lučenci (reálné gymnázium, maturita). Později pokračoval na vysoké škole technické v Praze, ale po dvou letech přestoupil na právo, které ukončil v roce 1927. V roce 1924 vstoupil do KSČ. Příslušník skupiny levicově orientovaných intelektuálů DAV. Pracoval v Bratislavě jako koncipient, krátce i ve Zvolenu. Po přednáškách o SSSR, kde byl jako vedoucí delegace Mezinárodní červené pomoci navštívil Moskvu a Sibiř (1931), byl v Banské Bystrici odsouzen a vězněn (1931). V roce 1932 byl advokátním koncipientem u V. Clementisa, o rok později si otevřel vlastní advokátní praxi. Zastupoval zejména dělníků a komunistů. Advokátní praxi vykonával do roku 1947, později byl tajemníkem Advokátní komory, veřejným a státním notářem. Po roce 1945 byl tajemníkem a místopředsedou Spolku slovenských spisovatelů v letech 1958–1959 vedoucím maďarské redakce Slovenského vydavatelství krásné literatury, později pak až do roku 1964, kdy odešel do důchodu, byl ředitelem tohoto vydavatelství.

Tvorba

Spolu s A. Sirackým, D. Okálim a V. Clementisem založil v roce 1924 časopis DAV. Ve svých básních vyjadřoval své politické názory, revoluční a proletářské nadšení, ale také vlastní neklid, erotické a milostné motivy, městské zážitky (např. z Paříže), ale také sociální témata. Využívá melodičnost obrazů, poetické hledání rýmů. Kromě poezie, prózy a dramatu také překládal díla světových dramatiků a ruských autorů (Sergej Alexandrovič Jesenin, Vladimír Majakovskij), maďarských autorů (Endre Ady, Sándor Petőfi), ale také díla z bulharského jazyka.

Dílo

Poezie

  • 1923-Jsem, myslím, cítím a vidím, miluji všechno, jen temno nenávidím, básnická sbírka, první sbírka slovenské proletářské poezie[1]
  • 1929-Demontáž, básnická sbírka
  • 1932-Večerní světla, básnická sbírka
  • 1934-Angara, sbírka básní (zážitky z cesty po Sibiře)
  • 1937-Póly, sbírka básní
  • 1941-Divný Janko, poéma (v časopise Elán vyšla již v roce 1940)
  • 1942-Sen na mezi
  • 1946-Ivan Klas
  • 1946-Povstání, cyklická báseň
  • 1947-Město, báseň o minulosti a přítomnosti Bratislavy
  • 1949-Na tepně dob, sbírka básní
  • 1954-Básně, výběr veršů
  • 1958-Riava neutichá, sbírka básní
  • 1962-Ohne nad řekou, výběr veršů[2]
  • 1967-Držím se země, drží mě zem, lyrické komentáře z cest po vlasti i zahraničí
  • 1972-Spirála Luboš, výběr záclon
  • 1973-Hloubky a dálky, sbírka básní

Próza

  • 1935-Stroje se pohnuly, román
  • 1945-Sám, sbírka povídek
  • 1945-Pavučina (koncipován již v roce 1935), volné pokračování románu Stroje se pohnuly
  • 1945-horních květ, milostná romance
  • 1946-Je třeba žít, román
  • 1949-Z dob-Něčí, sbírka historický novel
  • 1959-Po horách-dolinách, obraz přírodní krásy Slovenska
  • 1960-A svět se hýbe
  • 1964-Červená sedma, výběr prózy
  • 1973-Jánošíkovci
  • 1975-Bouřlivá mládí
  • 1979-Dobyvatel

Drama

  • 1924-Dva světy
  • 1935-Jiskry bez ohně
  • 1936-Bačův žert, veršovaná rozhlasová hra (podle ní opera Bačovské žerty Ladislava Holoubka)
  • 1936-Vzpoura na rozkaz
  • 1941-Jánošík
  • 1944-Básník a král, veršovaná rozhlasová hra
  • 1945-Vzpoura žen, rozhlasová veselohra
  • 1949-Čistá hra
  • 1958-Čtyři
  • 1962-Všetkostroj, utopistická veršovaná hra (napsána v 30. letech, vydána až ve výběru z díla)
  • Máje, libreto, které zhudebnil Bartolomej Urbanec

Tvorba pro děti a mládež

  • 1953-Děti, děti, podívejte, sbírka básní pro děti
  • 1979-Zkáza hradu, historický román pro mládež (vydaný posmrtně)

Překlady

Ocenění

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Poničan na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ REDAKCIA. Básnické dielo davistu Jána Roba Poničana: Myslím, cítim a vidím, milujem všetko, len temno nenávidím (1923). DAV DVA - kultúrno-politický magazín . 2019-12-17 . Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ REDAKCIA. E-knihy: Ohne nad riekou a Víla Tereza, básnické zbierky Jána Poničana a Laca Novomeského s kresbami Ferdinanda Hložníka. DAV DVA - kultúrno-politický magazín . 2020-01-08 . Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy