Iónština

Tento článek se bude věnovat tématu Iónština, které v posledních letech získalo velkou relevanci díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. V průběhu historie byl Iónština předmětem mnoha studií a diskusí, které vyvolaly rostoucí zájem ze strany akademiků, odborníků i široké veřejnosti. Tento článek se snaží do hloubky analyzovat nejrelevantnější aspekty Iónština a prozkoumat jeho rozmanité dimenze a jeho vliv v různých kontextech. Podobně bude prozkoumán nejnovější výzkum související s Iónština, aby bylo možné poskytnout úplný a aktualizovaný pohled na toto téma. Prostřednictvím kritického a reflexivního přístupu má čtenáři nabídnout obohacující pohled, který přispívá k lepšímu pochopení Iónština a jeho důsledků v současné společnosti.

iónština
Počet mluvčích	není znám
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	není
ISO 639-3	není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iónština neboli iónský dialekt byl jedním z nářečí starořečtiny.

Začal se rozšiřovat během jedenáctého století před naším letopočtem a po konci Temného období v pátém století před naším letopočtem se jím mluvilo v prostřední části západního pobřeží Malé Asie, na ostrovech Chiu a Samu, na mnoha ostrovech uprostřed Egejského moře a také na ostrově Euboia severně od Atén. Později se díky kolonizaci rozšířil i v severní části Egejského moře a na pobřeží Černého moře.

Iónština sama se ještě obvykle rozděluje na starou a novou, přičemž předěl není jasně časově určen. Přibližně lze uvažovat jako předěl rok 600 před naším letopočtem. Nejvýznamnější autoři píšící novou iónštinou byli Anakreón, Theognis z Megary, Hérodotos, Hippokratés a Lúkianos. Nejvýznamnější autoři píšící starou iónštinou byli Hésiodos, Archilochos a Homér.

Reference

1. ↑ Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.