Iryna Žylenková
V současné době se Iryna Žylenková stalo tématem obecného zájmu, které pokrývá různé oblasti každodenního života. Jak na osobní, tak na profesionální úrovni, Iryna Žylenková vyvolal mnoho debat a vyvolal protichůdné názory. Od svého vystoupení na veřejné scéně upoutal Iryna Žylenková pozornost milionů lidí po celém světě, vyvolal vášnivé diskuse a hluboké úvahy o jeho vlivu na naši společnost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Iryna Žylenková a jeho dopad na naše životy a nabídneme podrobný a objektivní pohled na tento fenomén, který nadále vyvolává kontroverze.
| Iryna Žylenková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. dubna 1941 Kyjev |
| Úmrtí | 3. srpna 2013 (ve věku 72 let) Kyjev |
| Alma mater | Filologická fakulta Kyjevské univerzity |
| Povolání | autorka dětské literatury, básnířka a novinářka |
| Ocenění | Řád kněžny Olgy 3. třídy |
| Choť | Volodymyr Drozd |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Iryna (Iraida) Volodymyrivna Žylenková (28. dubna 1941 Kyjev – 3. srpna 2013 Kyjev), ukrajinská básnířka.[1]
Život
V roce 1964 ukončila studium na Kyjevské univerzitě Tarase Ševčenka a vydala svou první knihu esejů Bukovinské balady.
Je autorkou dvanácti básnických knih, mimo jiné Sólo pro Sofii (1965), Autoportrét v červeném (1971), Okno do zahrady (1978), Koncert pro housle a travičku (1979), Trh divů (1982), Poslední pouliční varhaník (1985), Dívka na plese (1987) Čajový obřad (1987), Večírek ve staré vinárně (1994) a Roční doby (1999). Psala také povídky a poezii pro děti.
Anglické překlady jejích básní od Gladys Evansové vyšly v Antologii sovětské ukrajinské poezie vydané v Kyjevě v roce 1982. Virlana Tkaczová a Wanda Phippsová přeložily její báseň Ve venkovském domě a umělecká skupina Yara Arts Group ji uvedla v rámci programu Spinning Spells: Poetry in Performance.[2] Tento překlad byl publikován ve sborníku In a Different Light: A Bilingual Anthology of Ukrainian Literature.
Byla manželkou Volodymyra Drozda.
Ocenění
V roce 1987 obdržela literární cenu Volodymyra Sosiura a za básnickou sbírku Verchirka u starii vynarni (Večírek ve staré vinárně) jí byla udělena Státní cena Tarase Ševčenka.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iryna Zhylenko na anglické Wikipedii.
- ↑ Померла Ірина Жиленко. Харківська правозахисна група . . Dostupné online.
- ↑ Yara Arts Group Poetry - In the Country House, Iryna Zhylenko. www.brama.com . . Dostupné online.
- ↑ The Ukrainian Arts Monitor, Volume 2, Issue 4. web.archive.org . 2016-03-03 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03.
