Název Ina Liljeqvistová v lidech vyvolává různé emoce a názory. Od obdivu a respektu k odmítání a lhostejnosti, Ina Liljeqvistová byl v průběhu času zdrojem debat a zájmu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Ina Liljeqvistová, od jeho původu a významu až po jeho dnešní relevanci. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme toto téma osvětlit a poskytnout úplný a objektivní pohled, který vybízí k zamyšlení a porozumění.
Ina Liljeqvistová | |
---|---|
![]() | |
Narození | 7. září 1849 Oulu |
Úmrtí | 6. února 1950 (ve věku 100 let) Oulu |
Povolání | fotografka |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Regina (Ina) Maria Liljeqvistová (nepřechýleně Ina Liljeqvist; 7. září 1849, Oulu – 6. února 1950, tamtéž) byla finská fotografka působící v Oulu.[1].
Ina Liljeqvistová se narodila v Oulu do rodiny sedláře Mikala Willgrena, jako jediná dívka z osmi dětí. Ve svém rodném městě navštěvovala obecnou školu, pak studovala šití a jazyky v Petrohradě. Po návratu do Oulu absolvovala fotografické vzdělání. Možná ji ovlivnilo její rodiště, kde švédský cestující fotograf Carl Petter Mazer fotografoval zákazníky v létě 1865 a Lars Peldan v roce 1866. Poté, co se v roce 1884 provdala za telegrafistu Fredrika Liljeqvista, založila fotografické studio Ina Liljeqvist & Co.
Studio se stalo největším a nejmodernějším v oboru v Oulu. Nejprve fungovala na rohu Kajaaninkatu a Mäkelininkatu, ale v roce 1909, po smrti svého manžela, Liljeqvistová postavila nový dům na rohu Kajaaninkatu a Uudenkatu. V 90. letech 19. století a na počátku 21. století byla Liljeqvistová nejvýznamnější fotografkou Oulu.
Během své kariéry pořídila kromě osobních fotografií i mnoho fotografií města, nejstarší z října 1886 na zasvěcení nádraží v Oulu. Koncem 10. let však její činnost fotografa utichala až postupně ustala úplně. Liljeqvistová žila ve svém domě až do roku 1944, kdy byl zničen při bombardování spolu s cennými negativy fotografií pořízených v průběhu desetiletí. Ina Liljeqist zemřela v Oulu ve věku sta let v únoru 1950.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ina Liljeqvist na finské Wikipedii.