V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Ihar Losik a všechny důsledky, které toto téma má v dnešním prostředí. Od jeho historie až po jeho dopad na společnost, přes jeho různé perspektivy a aplikace, do hloubky analyzujeme všechny relevantní aspekty Ihar Losik. Kromě toho se ponoříme do nejnovějších výzkumů a objevů na toto téma a také do názorů odborníků na toto téma. Ihar Losik je bezpochyby vzrušující a neustále se vyvíjející téma, proto si tento článek klade za cíl být průvodcem k lepšímu pochopení jeho důležitosti a významu v dnešní době.
Ihar Losik | |
---|---|
Narození | 20. května 1992 (32 let) Baranavičy |
Národnost | Bělorusové |
Alma mater | Baranavichy State University |
Povolání | bloger, novinář a disident |
Ocenění | Medal of the Order of the Pahonia (2023) |
Choť | Darya Losik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ihar Losik (* 20. května 1992, Baranavičy, Bělorusko) je běloruský blogger a konzultant běloruské sekce rádia Svobodná Evropa. Od června 2020 je běloruským režimem vězněn. Běloruská lidskoprávní organizace Vjasna ho považuje za politického vězně.[1]
V prosinci 2021 byl odsouzen k 15letému odnětí svobody.
Losik absolvoval univerzitu v Baranavičy v roce 2015. V letech 2015–2016 obdržel stipendium pro novináře, pojmenované po českém prezidentovi Václavu Havlovi.[2]
Losik byl běloruskými úřady zadržen 25. června 2020. Byl obviněn z organizace a přípravy akcí narušujících veřejný pořádek. Podle běloruských zákonů měl být nejpozději po půl roce propuštěn, což se nestalo. Byl naopak obviněn z nepovolené účasti na demonstracích, čímž se mu doba vazby prodloužila o další půlrok.[3] 9. července 2020 převzal záštitu politického vězně poslanec Německého spolkového sněmu Manuel Sarrazin.[4][5]
Proti nezákonnému věznění drží opakovaně hladovku, v jednom takovém období nejedl 42 dní, v některých dnech ani nepil. „Jsou z něj jen kosti obtažené kůží,“ uvedla jeho manželka Darja Losik, která ho od června 2020 nesměla vidět.[3] V říjnu 2020 popsala, jak vypadá cela, ve které je držen: „Je tak malá, že v ní prý není možné udělat ani pár kroků. Můžete tam buď jen sedět, nebo stát. Nemůžete nikomu ani nic napsat. Jediná věc, co tam můžete dělat, je dívat se do zdi.“[6]
Dne 14. prosince byl Losik odsouzen k 15 letům odnětí svobody.[7] Mnohaleté tresty vězení soud vynesl i nad dalšími běloruskými aktivisty. Nejdelší trest, 18 let vězení, dostal Sjarhej Cichanouski za přípravu a organizaci masových nepokojů a podněcování k sociální nenávisti. Dalších čtyři kritici režimu dostali tresty ve výši 14 až 16 let vězení, jde o bývalého prezidentského kandidáta Mikalaje Statkeviče, Uladzimira Cyhanoviče, Dzmitryje Papova a Arcjoma Sakava.
Podle představitelů Evropské unie a Spojených států jsou aktivisté oběťmi vykonstruovaných procesů. Americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že soudní řízení nebyla v souladu se zásadami právního státu. Lukašenkův režim vyzval k ukončení kampaně proti zástupcům občanské společnosti, nezávislých médií či politické opozice.[8]