Ig Nobelova cena

Ig Nobelova cena je ironické americké ocenění za neobvyklé nebo triviální výsledky vědeckého výzkumu. Ceny každý rok v říjnu uděluje časopis Annals of Improbable Research (česky Anály nepravděpodobného výzkumu).^[1] Komise, která ceny uděluje, je složena z nositelů skutečných Nobelových cen.^[2] Předávání cen probíhá na Harvardově univerzitě^[1] a je následováno přednáškami nově oceněných na Massachusettském technologickém institutu.

První Ig Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1991 za objevy, které „nemohou nebo by neměly být opakovány“. Časopis ale později pozměnil definici ceny na ocenění za objevy, které mají lidi „nejdříve rozesmát a poté je donutit zamyslet se“,^[3] s cílem poukázat na to, že i nejabsurdněji se jevící objevy mohou přinést užitečné poznatky. Ročně je udělováno deset cen v mnoha kategoriích, mezi které patří například fyzika, chemie, fyziologie a medicína, literatura a mír.

Udělení některých cen vyjadřuje kritiku (např. dvě ceny za výzkum homeopatie, ceny za „vědecké vzdělávání“ Radě pro vzdělání států Kansas a Colorado kvůli jejich postoji k vyučování evoluce nebo cena pro proroky konce světa), ale častěji se snaží upozornit na vědecké výzkumy s humorným nebo nečekaným tématem. Mezi příklady patří výzkum pravidla pěti sekund,^[4] objev, že lidská přítomnost sexuálně vzrušuje pštrosy,^[5] nebo prohlášení, že černé díry splňují všechny technické požadavky, aby se v nich nacházelo peklo.^[6]

Název ceny je odvozen od jména fiktivního bratra slavného Alfreda Nobela – Ignáce (Ignatia) Nobela.^[7] Název „Ig Nobel prize“ je současně slovní hříčkou; stejně vyslovovaný anglický výraz ignoble znamená „potupný“, „sprostý“ či „nešlechetný“.^[8] Při udílení ceny se ovšem užívá poněkud jiné výslovnosti /ˌɪɡnoʊˈbɛl/, tedy jako u názvu Nobelovy ceny (s /bɛl/bel/ v poslední slabice),^[9] ne jako ignoble, které se vyslovuje /ɪɡˈnəʊ.bl̩/, v americké angličtině /ɪɡˈnoʊ.bl̩/.^[10]

V roce 2010 se Andre Geim stal prvním člověkem, který získal jak Nobelovu cenu, tak Ig Nobelovu cenu.^[11]

• V roce 1997 Jiří Wackermann se spoluautory (T. Yagyu, T. Kinoshita, T. Hirota, K. Kochi, I. Kondakor, T. Koenig a D. Lehmann) „za měření elektrické aktivity mozku lidí při žvýkání žvýkaček s různými příchutěmi“.^[12][13]
• V roce 2014 Jaroslav Flegr, Jan Havlíček, Jitka Hanušová-Lindová, David Hanauer, Naren Ramakrishnan a Lisa Seyfried „za výzkum, zda je pro duševní zdraví člověka nebezpečné vlastnit kočku“, respektive za výzkum vlivu latentní toxoplazmózy na změny v osobnostním profilu mladých žen.^[14][15]
• V roce 2014 Vlastimil Hart, Petra Nováková, Erich Pascal Malkemper, Sabine Begall, Vladimír Hanzal, Miloš Ježek, Tomáš Kušta, Veronika Němcová, Jana Adámková, Kateřina Benediktová, Jaroslav Červený a Hynek Burda „za pečlivé zdokumentování toho, že když psi defekují a močí, dávají přednost srovnání tělní osy se siločarami magnetického pole Země v severo–jižním směru“, respektive za prokázání, že psi jsou citliví na malé změny zemského magnetického pole.^[14][16]
• V roce 2021 získal cenu ukrajinský vědec Pavlo Blavatskyy, absolvent českého CERGE-EI, „za objev, že obezita politiků z dané země může být dobrým indikátorem korupce v dané zemi“.^[17][18]
• V roce 2022 Eliška Procházková se zahraničním výzkumným týmem „za hledání a nacházení důkazů, že když se poprvé setkají romantičtí partneři a cítí vzájemnou přitažlivost, jejich srdeční frekvence se synchronizuje“.^[19][20]
• V roce 2024 František Bartoš se zahraničním týmem za „prokázání, jak teoretické, tak pomocí 350 757 pokusů, že při házení mincí zpravidla mince dopadne na stejnou stranu, na které byla původně“.^[21][22]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ig Nobel Prize na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ig Nobelova cena na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (anglicky)
• Ig Nobelovy ceny za rok 2021 na OSEL.cz
• 2014, video z předávání cen, zprávy v tisku
• Nositelé Ig Nobelových cen za rok 2011 na Technet.cz