Ibn Chaldún

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího vesmíru Ibn Chaldún, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a jeho dopad na náš každodenní život. Od svých počátků až po současný vývoj, přes svůj význam v populární kultuře a svůj vliv v různých oblastech, Ibn Chaldún dokázal upoutat pozornost milionů lidí po celém světě. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy odhalíme důvody, které činí Ibn Chaldún tématem nevyčerpatelného zájmu, a také důsledky, které má na moderní společnost. Připravte se ponořit se do vzrušující cesty, která vás povede k lepšímu pochopení dopadu, který má Ibn Chaldún na naše životní prostředí a na náš způsob vnímání světa kolem nás.

Ibn Chaldún
Narození27. května 1332
Tunis
Úmrtí17. března 1406 (ve věku 73 let)
Káhira
Povoláníantropolog, historik, soudce, autor autobiografie, sociolog, ekonom, filozof, politik, spisovatel a básník
Alma materEz-Zitouna University
Témataekonomie, sociologie, filozofie, antropologie a politik
Významná dílaKitab al-Ibar
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ibn Chaldún

Ibn Chaldún (27. května 1332, Tunis – 17. března 1406, Káhira) byl arabský učenec a veřejný činitel. Sám sebe považoval za historika, nicméně šíře jeho zájmů i jeho inovace na poli vědy umožňují považovat jej i za filosofa dějin (podle něj existují jisté zákonitosti, které jsou vypozorovatelné a podle kterých se dějiny řídí), za sociologa (jako jeden z prvních navrhl ustanovení nauky o společnosti na vědeckých základech), za filosofa (kritizoval tradiční arabskou filosofii, zvláště její novoplatónské prvky), muslimského teologa, teoretika vědy atd. Ibn Chaldún se soustředil na výzkum člověka a lidské civilizace. Díval se netradičně a předvídavě na vznik a vývoj lidské civilizace, na genezi politické moci a na základní ekonomické aspekty společnosti. Někdy bývá označován za posledního velkého učence zlatého věku islámu.[1]

Život

Ibn Chaldún se celým jménem nazýval Abú Zajd ‘Abdarrahmán ibn Muhammad ibn Chaldún Walíuddín at-Túnisí al-Hadramí al-Išbílí al-Málikí. Z tohoto jména můžeme vyčíst např. to, že jeho rodištěm je Tunis, že jeho rod pocházel ze Sevilly (ar. Išbílíja) a že patřil k právnické škole Málika ibn Anase.[2]

Jeho rod patřil už od raného středověku k těm velmi významným v Andalusii v jižním Španělsku se sídlem v Seville. Když ovšem ve 13. století zahájili křesťanští vládci Leonu a Kastilie protimuslimské ofenzívy, přesídlili Ibn Chaldúnové do severní Afriky. Abú Zajd ‘Abdarrahmán se pak narodil v roce 732 hidžry na území dnešního Tunisu.

Jeho život byl velmi bohatý a pestrý. Stejně jako jeho pradědeček Abú Bakr Muhammad působil ve státní správě na dvorech rozličných panovníků. Po otci, který se dal na vědeckou kariéru, zdědil náklonnost k myslitelství. Ibn Chaldún působil během svého života na mnoha místech prakticky v celém tehdejším arabském světě - namátkou můžeme zmínit Tunis, kde se narodil, studoval a dospěl, Badžáju, Granadu, Biskru, Káhiru nebo Damašek, kam doprovázel egyptskou armádu v době okupace tohoto města Timurem (Temerlánem) a tatarskými vojsky. S Timurem se osobně setkal, sedm týdnů v roce 1400 s ním vyjednával o míru poté, co Timur oblehl Damašek. Timur s ním jednal s úctou, propustil z obležení i některé učence, ale Damašek přesto vyplenil.[3] Popsal toto setkání ve své autobiografii. Umřel v Káhiře.

Dílo

Jeden jeho současník uvádí mezi Ibn Chaldúnovy díly např. výtahy z většiny Ibn Rušdových pojednání, pojednání o logice či aritmetice, komentáře různých teologických děl.

Jeho ekonomické názory byly znovuobjeveny neoliberalismem, k Ibn Chaldúnově daňové zákonitosti se s oblibou hlásil i Ronald Reagan. Nejcitovanější je Ibn Chaldúnova věta: "Na počátku říše jsou daně nízké a výnosy z nich vysoké. Na konci říše jsou daně vysoké a výnosy z nich nízké."[4][5]

Jeho nejdůležitějším dílem (a prakticky jediným, které se dodnes dochovalo) je jeho Kniha příkladů (Kitáb al-‘ibar). Jelikož bylo v jeho době zvykem dávat dílům dlouhé a rýmované tituly, plný název tohoto jeho opus magnum zní Kitáb al-‘ibar wa díwán al-mubtadá‘ wa l-chabar fí ajjám al-‘Arab wa l-‘Adžam wa l-Barbar wa man ‘ásarahum min dhawí s-sultán al-akbar, což lze do češtiny přeložit jako Kniha příkladů a sbírka počátků (nebo objektů) a zpráv (nebo atributů) o dnech Arabů, Nearabů a Berberů a těch z velkých vládců, kteří byli jeho současníky.[6] Tato kniha je dílem historiografickým, Ibn Chaldún zamýšlel sepsat světové dějiny, tj. dějiny všech národů a oblastí, s nimiž přišel islámský svět do styku. Dílo má 7 dílů.

Nejcennější se však jeví jeho spis Mukaddima (Úvod do historie), v němž Ibn Chaldún předestírá svá teoretická a metodologická východiska a pojednává teoreticky o společnosti, kultuře a civilizaci. Základní teze knihy je, že stejné společenské podmínky vyvolávají stejné následky. Díky tomuto spisu bývá Ibn Chaldún označován za zakladatele sociologie.[7]

Na jeho koncepce nikdo bezprostředně nenavázal. Vyzdvihla ho znovu až moderní evropská sociologie a historiografie.

Názory na společnost

Ibn Chaldún je jeden z prvních (ne-li první vůbec), kteří historii nepojímali jen jako soubor příběhů pro zábavu a poučení (jak tomu bylo běžné ve starověku i středověku), ale jako plnohodnotnou vědu. Úkolem historika není podle Ibn Chaldúna vyprávět příběhy, ale odhalit mechaniku a zákonitosti pohybu společnosti.

Ibn Chaldún vidí historický proces jako jednu z konstantních cyklických změn, hlavně kvůli interakci mezi dvěma skupinami – těmi, kteří vedou usedlý způsob života (hadára) a těmi, kteří žijí pouštním způsobem života (badáwa). K první skupině řadí obyvatele měst, ke druhé beduíny, tj. kočovníky, ale i usedlé venkovské obyvatelstvo. Kočovníci jsou drsné povahy a jsou nepřátelští k civilizaci, jsou však na druhé straně obdařeni nezkaženými ctnostmi, jsou výborní bojovníci a mají silný pocit tzv. ‘asabíja (kmenové soudržnosti). Města jsou chráněným místem, kde se může rozvinout kultura, věda a obecně civilizace. Nicméně solidarita mezi obyvatelstvem měst není vysoká, soudržnost zde je také nejistá, což může být nebezpečné v případě války.[8] Světové dějiny jsou podle Ibn Chaldúna cyklickou oscilací mezi těmito krajními formami společenské organizace, tedy městské, nesoudržné civilizace a kočovnické sounáležitosti a divokosti ("anticivilizace").[1]

Historie je podle něj nekonečným cyklem rozkvětu a úpadku, bez jakékoli evoluce nebo pokroku. V historii ale existují určité body zlomu; Ibn Chaldún uvádí jeden, kterého byl svědkem – morovou epidemii (černá smrt v polovině 14. století). Při této epidemii zemřeli Ib Chaldúnovy otec i matka.[3]

Reference

  1. ↑ a b Ibn Chaldún, Abd ar-Rahmán (JKI-I). Religionistická encyklopedie . . Dostupné online. 
  2. ↑ Hrbek, Ibn Chaldún, s. 8.
  3. ↑ a b Ibn Khaldūn. Britannica.com . 2025-01-29 . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ RAUS, Danie. Daně podle Ibn Chaldúna. Radiožurnál . Český rozhlas, 2012-07-07 . Dostupné online. 
  5. ↑ BOULAKIA, Jean David C. Ibn Khaldûn: A Fourteenth-Century Economist. Journal of Political Economy. 1971, roč. 79, čís. 5, s. 1105–1118. Dostupné online . ISSN 0022-3808. 
  6. ↑ Hrbek, Ibn Chaldún, s. 21.
  7. ↑ QADIR, M. Abdul. The Social and Political Ideas of Ibn Khaldun. The Indian Journal of Political Science. 1941, roč. 3, čís. 2, s. 117–126. Dostupné online . ISSN 0019-5510. 
  8. ↑ Issawi; Leaman, Ibn Khaldun; viz také Hrbek, Ibn Chaldún, s. 29-30.

Literatura

Primární:

  • IBN CHALDÚN. Čas království a říší. Mukkadima. Praha: Odeon, 1972, s. 7-51. Přeložil a úvod napsal Ivan Hrbek.
  • IBN CHALDÚN. Al-Mukaddima - Úvod do dějin. Bratislava: Tatran, 1984. Přeložili Ladislav Drozdík a Ľubomír Feldek.

Sekundární:

  • BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2.
  • BURNS, Kevin. Východní filozofie : největší myslitelé od starověku po současnost. 1. vyd. Praha: Brána ISBN 978-80-7243-638-5, ISBN 80-7243-638-4. OCLC 855464949 S. 120–122.
  • HRBEK, Ivan. Ibn Chaldún: Osudy politika a myslitele. In IBN CHALDÚN. Čas království a říší. Mukkadima. Praha: Odeon, 1972, s. 7-51.
  • ISSAWI, Ch.; LEAMAN, O. Ibn Khaldun, ‘Abd al-Rahman (1332-1406). In CRAIGH, E. (ed.). Routledge encyclopedia of philosophy. Volume 4. London: Routledge, 1998.
  • PETRÁSEK, Jaromír. Společenský pohyb v historii a vzpomínka na Ibn Chaldúna. Historický obzor, 1998, 9 (9-10), s. 218-219. ISSN 1210-6097.

Související články

Externí odkazy