Hugo Meixner

Hugo Meixner von Zweienstamm
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci: 22. ledna 1914 – 4. ledna 1915
Předchůdce	Heinrich Kummer von Falkenfehd
Nástupce	Josef Krautwald von Annau
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Narození	1. února 1858 Krakov
Úmrtí	4. července 1951 (ve věku 93 let) Vídeň
Příbuzní	Otto Meixner (bratr)
Profese	voják
Commons	Hugo Meixner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Meixner von Zweienstamm (1. února 1858 Łobzów (dnes Krakov, Polsko) – 4. července 1951 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od roku 1879 v armádě, působil mimo jiné na ministerstvu války a jako štábní důstojník. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty a v roce 1914 se stal velitelem 10. armádního sboru. Na začátku první světové války se zúčastnil bojů na východní frontě, na jaře 1915 byl penzionován a od té doby žil v soukromí. Jeho bratr-dvojče Otto Meixner (1858–1946) byl také rakousko-uherským generálem.

Pocházel z důstojnické rodiny, byl synem c. k. nadporučíka Eduarda Meixnera, měl bratra-dvojče Ottu (1858–1946).^[1] Oba studovali nejprve v Sankt Pölten a poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[2] a v hodnosti poručíka nastoupili k 55. pěšímu pluku. Spolu s bratrem později absolvoval školu pro vyšší důstojníky ve Vídni a až poté se jejich kariéra rozdělila. Hugo dosáhl hodnosti kapitána (1886) a majora (1892), sloužil mimo jiné v Krakově a Plzni, působil také jako štábní důstojník,^[3] v roce 1890 byl účastníkem vojenských manévrů u Nového Jičína.^[4] Od roku 1894 pracoval na ministerstvu války, kde byl v letech 1896–1898 přednostou 10. oddělení.^[5] V roce 1898 byl povýšen na plukovníka a sloužil u 28. pluku, kde se poté stal velitelem. Od roku 1902 působil znovu na ministerstvu války a v roce 1904 byl povýšen na generálmajora. Od roku 1908 byl velitelem 27. divize pěchoty v Košicích^[6] a téhož roku získal hodnost polního podmaršála.

V roce 1913 dosáhl druhé nejvyšší armádní hodnosti generála pěchoty^[7] a v lednu 1914 se stal vrchním velitelem 10. armádního sboru v Přemyšlu,^[8][9] téhož roku byl jmenován c. k. tajným radou.^[10] Po vypuknutí první světové války byl se svým sborem přidělen k 1. armádě generála Viktora Dankla a zúčastnil se bitvy o Halič. Ze zdravotních důvodů v lednu 1915 dočasně opustil aktivní službu.^[11] V březnu 1915 znovu převzal velení X. armádního sboru, ale již o měsíc později byl penzionován.^[12] Od té doby žil v soukromí ve Vídní, kde zemřel v červenci 1951 ve věku 93 let.

Dne 18. listopadu 1888 se v Brně oženil s Augustou Ernestinou von Kubin (1860–1923), dcerou c. k. polního podmaršála Johanna von Kubin (1819–1870). Jednalo se o dvojitou svatbu, protože její sestra Elisa Albertina von Kubin se téhož dne provdala za Hugova bratra Ottu.^[13]

Spolu s bratrem byl v roce 1908 povýšen do šlechtického stavu (Edler Meixner von Zweienstamm). Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[14] Jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1914).

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1903)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny II. třídy (1913)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)

• Řád lva a slunce II. třídy (1900, Persie)
• rytířský kříž Řádu italské koruny (1900, Itálie)
• velkokříž Řádu italské koruny (1901, Itálie)
• Železný kříž II. třídy (1914, Německo)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 231–232 (heslo Hugo Meixner) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Meixner na Wikimedia Commons
• Biografie Hugo Meixnera na webu austro-hungarian army